Jeremias 8

1 V ten čas, dí Hospodin, vyberou kosti králů Judských, i kosti knížat jejich, i kosti kněží, i kosti proroků, ano i kosti obyvatelů Jeruzalémských z hrobů jejich, 2 A rozmecí je proti slunci a měsíci, i proti všemu vojsku nebeskému, kteréž milují, a kterýmž slouží, a za kterýmiž chodí, a kterýchž hledají, a kterýmž se klanějí. Nebudou sebrány, ani pochovány, budou místo hnoje na svrchku země. 3 I bude žádostivější smrt nežli život všechněm ostatkům těm, kteříž pozůstanou z rodiny této nešlechetné na všech místech, kdež by koli pozůstali, tam kamž je zaženu, dí Hospodin zástupů. 4 Protož díš jim: Takto praví Hospodin: Tak-liž padli, aby nemohli povstati? Tak-liž se odvrátil, aby se nemohl zase navrátiti? 5 Proč se odvrátil lid tento Jeruzalemský odvrácením věčným? Chytají se lsti, a nechtí se navrátiti. 6 Pozoroval jsem a poslouchal. Nemluví, což pravého jest; není, kdo by želel zlosti své, říkaje: Což jsem učinil? Každý obrácen jest k běhu svému jako kůň, kterýž prudce běží k boji. 7 Ješto čáp u povětří zná nařízené časy své, a hrdlička i řeřáb i vlaštovice šetří času příletu svého, lid pak můj nezná soudu Hospodinova. 8 Jakž můžete říci: Moudří jsme a zákon Hospodinův máme? Aj, jistě nadarmo dělá písař péro, nadarmo jsou v zákoně zběhlí. 9 Kohož zahanbili ti moudří? Kdo jsou předěšeni a jati? Aj, slovem Hospodinovým pohrdají, jakáž tedy jest moudrost jejich? 10 A protož dám ženy jejich jiným, pole jejich těm, kteříž by je opanovali; nebo od nejmenšího až do největšího všickni napořád vydali se v lakomství, od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš. 11 Nebo hojí potření dcery lidu mého po vrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje. 12 Jsou-liž zahanbováni, proto že ohavnost páchali? Ba ani se co ustydli, ani zahanbiti uměli. Protož padnou, když oni padati budou; v čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin. 13 Do konce vykořením je, dí Hospodin. Nebude žádného hroznu na vinném kmenu, ani žádných fíků na fíku, ano i list sprchne, a což dám jim, odjato bude. 14 Proč my tu sedíme? Shromažďte se, a vejděme do měst hrazených, a odpočineme tam. Ale Hospodin Bůh náš káže odpočívati nám, když vodou jedovatou napojí nás, proto že jsme hřešili proti Hospodinu. 15 Èekej pokoje, ale nic dobrého, času uzdravení, ale aj, hrůza. 16 Od Dan slyšeti frkání koní jeho, od hlasu prokřikování silných jeho všecka země se třese, kteříž táhnou, aby zžírali zemi i všecko, což jest na ní, město i ty, kteříž bydlejí v něm. 17 Nebo aj, já pošli na vás hady nejjedovatější, proti nimž nic neprospívá zaklínání, a štípati vás budou, dí Hospodin. 18 Srdce mé ve mně, kteréž by mne mělo občerstvovati v zármutku, mdlé jest. 19 Aj, hlas křiku dcery lidu mého z země velmi daleké: Zdali Hospodina není na Sionu? Zdali krále jeho není na něm? Proč mne popouzeli rytinami svými, marnostmi cizozemců? 20 Pominula žeň, dokonalo se léto, a my nejsme vyproštěni. 21 Pro potření dcery lidu mého potřín jsem, smutek nesu, užasnutí podjalo mne. 22 Což není žádného lékařství v Galád? Což není žádného lékaře tam? Proč tedy není zhojena dcera lidu mého?

1 " ‘I taua wā, e ai tā Ihowā, ka whakaputaina mai ki waho ngā wheua o ngā kīngi o Hūrā, me ngā wheua o ōna rangatira, me ngā wheua o ngā tohunga, mā ngā wheua o ngā poropiti, me ngā wheua o ngā tāngata o Hiruhārama i roto i ō rātou tanumanga. 2 Ā, ka tohatohaina e rātou ki mua i te rā, i te marama, i te mano katoa o te rangi, i a rātou i aroha ai, i mahi ai, i whai ai, i rapu ai, i koropiko ai. E kore e kohikohia, e kore e tanumia; ka waiho hei whakawairākau ki te mata o te oneone. 3 Ā, pai ake te mate i te ora ki tā ngā mōrehu katoa, ki tā ngā toenga o tēnei hapū kino e toe ki ngā wāhi katoa e peia atu ai rātou e ahau, e ai tā Ihowā o ngā mano.’ "

Te Hara me te Whiunga o te Iwi Katoa

4 "Mea atu anō ki a rātou, ‘Ko te kupu tēnei a Ihowā:

Ka hinga rānei, ā, kore ake e ara?

Ka tahuri atu rānei ia, ā, kore ake e tahuri mai?

5 He aha tēnei iwi o Hiruhārama i tahuri kē ai,

ā, mau tonu iho te tahuri kē?

E hopukia atu ana e rātou te tinihanga,

kāhore e pai ki te hoki mai.

6 I whakarongo ahau, i rongo anō,

kīhai i tika ā rātou kōrero.

Kīhai tētahi i rīpenetā ki tōna kino,

kīhai i mea, "He aha tāku i mea ai?"

Anga ana te katoa ki tāna oma, ki tāna oma,

pērā ana me te hōiho e kōkiri atu ana ki te tatauranga.

7 Āe rā, ko te tāka i te rangi,

e mōhio ana ki ngā wā i whakaritea mōna,

ko te kūkupa anō, ko te kareni, me te warou,

mahara tonu rātou ki te wā e haere mai ai rātou;

ko tāku iwi ia, kāhore e mōhio

ki tā Ihowā i whakarite ai.

8 " ‘He pēhea tā koutou e kī, "He hunga whakaaro nui tātou,

kei a tātou te Ture a Ihowā"?

Nanā, he horihori te mahi

a te pene horihori a ngā kaituhituhi.

9 Ko te hunga whakaaro nui, whakamā ana rātou,

wehi noa iho rātou, hopukia iho.

Nanā, kua paopao nei rātou ki te kupu a Ihowā,

ā, he pēhea te whakaaro nui i roto i a rātou?

10 Mō reira ka hoatu e ahau ā rātou wāhine mā te tāngata kē,

ā rātou māra ki ngā tāngata mōna te wāhi;

ko rātou katoa, i te iti ki te rahi,

kei te apo mea mā rātou;

ko te poropiti, ko te tohunga,

ko rātou katoa, kei te mahi teka.

11 Kua rongoātia e rātou te pakaru o te tamāhine a tāku iwi,

he mea panga noa iho,

e mea ana, "Ka mau te rongo, ka mau te rongo,"

i te mea kāhore he maunga rongo.

12 I whakamā rānei rātou i tā rātou mahinga i te mea whakarihariha?

Hore rawa ō rātou whakamā;

kāhore hoki rātou i mōhio ki te numinumi.

Mō reira ka hinga rātou i roto i te hunga e hinga ana;

i te wā e whiua ai rātou, ka tūtuki ō rātou waewae,

e ai tā Ihowā.

13 " ‘Ka mōtī rawa rātou i ahau, e ai tā Ihowā,

kāhore he karepe mō te wāina,

kāhore he piki mō te piki;

ka memenge anō te rau;

ā, ko ngā mea i hoatu e ahau ki a rātou, ka pahemo atu.’

14 "He aha tātou i noho tonu ai?

Huihui! Kia haere tātou ki ngā pā kaha,

ki reira whakamoroki kau ai;

kua kore hoki i a Ihowā, i tō tātou Atua he kupu mā tātou,

whakainumia ana tātou e ia ki te wai kawa;

nō te mea kua hara tātou ki a Ihowā.

15 Tatari noa ki te rongo mau; heoi kāhore he pai;

ki te wā e ora ai ngā mate, nā, ko te raruraru.

16 I rangona ki Rāna te whengu o ōna hōiho;

ngateri ana te whenua katoa

i te reo o āna mea kaha e hāmama ana.

Kua haere mai hoki rātou, pau ake i a rātou

te whenua me ōna mea maha,

te pā me ngā tāngata o roto.

17 "Nanā, ka ngarea atu e ahau he nākahi, he neke,

e kore nei e whakawaia, ki a koutou;

ā, ka ngau rātou i a koutou,"

e ai tā Ihowā.

Ka Tangi te Poropiti mō te Iwi

18 Auē, tē taea te whakamārie te pōuri i ahau,

e ngohe nei te ngākau i roto i ahau.

19 Nanā, he reo tangi nō te tamāhine a tāku iwi,

i ahu mai i te whenua tawhiti:

"He teka ianei kei roto a Ihowā i Hiona?

He teka ianei kei roto tōna kīngi i a ia?

"He aha rātou i whakapātaritari ai i ahau ki ā rātou whakapakoko,

ki ngā horihori rerekē?

20 "Kua pahemo te kotinga,

kua taka te raumati;

ko tātou, kāhore he whakaoranga mō tātou."

21 He mamae ki te tamāhine a tāku iwi i mamae ai ahau,

mangu iho ahau, mau pū ahau i te mīharo.

22 Kāhore ianei he hinu whakaora i Kireara?

Kāhore ianei ō reira rata?

He aha rā tē hoki mai ai te ora

ki te tamāhine a tāku iwi?