Atos 17

1 A prošedše město Amfipolim a Apollonii, přišli do Tessaloniky, kdež byla Židovská škola. 2 Tedy Pavel podle obyčeje svého všel k nim, a po tři soboty kázal jim z Písem, 3 Otvíraje a předkládaje to, že měl Kristus trpěti a z mrtvých vstáti, a že ten jest Kristus Ježíš, kteréhož já zvěstuji vám. 4 I uvěřili někteří z nich, a připojili se Pavlovi a Sílovi, i Řeků nábožných veliké množství, i žen znamenitých nemálo. 5 Ale zažženi jsouce závistí Židé pravdě nepovolní, a přivzavše k sobě některé lehkomyslné a zlé lidi, shlukše se, zbouřili město, a útok učinivše na dům Jázonův, hledali jich, aby je vyvedli před lid. 6 A nenalezše jich, táhli Jázona a některé bratří k starším města, křičíce: Tito, kteříž všecken svět bouří, ti sem také přišli, 7 Kteréž přijal Jázon. A ti všickni proti ustanovení císařskému činí, pravíce býti králem jiného, jménem Ježíše. 8 A tak zbouřili obec i starší města, kteříž od nich to slyšeli. 9 Ale oni přijavše dosti učinění od Jázona a jiných, propustili je. 10 Bratří pak hned v noci vypustili i Pavla i Sílu do Berie. Kteřížto přišedše tam, vešli do školy Židovské. 11 A ti byli udatnější nežli Tessalonitští, kteřížto přijali slovo Boží se vší chtivostí, na každý den rozvažujíce Písma, tak-li by ty věci byly, jakž kázal Pavel. 12 A tak mnozí z nich uvěřili, i Řecké ženy poctivé i mužů nemálo. 13 A když zvěděli Židé v Tessalonice, že by i v Berii kázáno bylo slovo Boží od Pavla, přišli také tam, bouříce zástupy. 14 Ale hned bratří vypustili Pavla, aby šel jako k moři; Sílas pak a Timoteus zůstali tu. 15 Ti pak, kteříž provodili Pavla, dovedli ho až do Atén. A vzavše poručení k Sílovi a k Timoteovi, aby přišli k němu, což nejspíše mohou, šli zase. 16 A když Pavel čekal jich v Aténách, rozněcoval se v něm duch jeho, vida to město oddané býti modloslužbě. 17 I rozmlouval s Židy a nábožnými lidmi v škole, ano i na rynku, po všecky dni, s těmi, kteříž se koli nahodili. 18 Tedy někteří z epikureů a stoických mudráků hádali se s ním. A někteří řekli: I co tento žváč chce povědíti? Jiní pak pravili: Zdá se býti nějakých cizích bohů zvěstovatel. Neb jim o Ježíšovi a o z mrtvých vstání vypravoval. 19 I popadše jej, vedli ho do Areopágu, a řekli jemu: Můžeme-li věděti, jaké jest to učení nové, kteréž vypravuješ? 20 Nebo nové jakési věci vkládáš v uši naše, protož chceme věděti, co by to bylo. 21 (Aténští zajisté všickni, i ti, kteříž tu byli hosté, k ničemuž jinému tak hotovi nebyli, než praviti neb slyšeti něco nového.) 22 Tedy Pavel, stoje uprostřed Areopágu, řekl: Muži Aténští, vidím vás býti všelijak příliš nábožné lidi. 23 Nebo procházeje se a spatřuje náboženství vaše, nalezl jsem také oltář, na kterémž napsáno jest: Neznámému Bohu. Protož kteréhož vy ctíte neznajíce, tohoť já zvěstuji vám. 24 Bůh ten, kterýž stvořil svět i všecko, což jest na něm, ten jsa Pánem nebe i země, nebydlí v chrámích rukou udělaných, 25 Aniž bývá ctěn lidskýma rukama, jako by něčeho potřeboval, poněvadž on dává všechněm život i dýchání i všecko. 26 A učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo na tváři vší země, vyměřiv jim uložené časy a cíle přebývání jejich, 27 Aby hledali Boha, zda by snad makajíce, mohli nalézti jej, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás. 28 Nebo jím živi jsme, a hýbeme se, i trváme, jakož i někteří z vašich poetů pověděli: Že i rodina jeho jsme. 29 Rodina tedy Boží jsouce, nemámeť se domnívati, že by Bůh zlatu neb stříbru neb kamenu, řemeslem anebo důvtipem lidským vyrytému, byl podoben. 30 Nebo časy této neznámosti přehlídaje Bůh, již nyní zvěstuje lidem všechněm všudy, aby pokání činili, 31 Protože uložil den, v kterémžto souditi bude všecken svět v spravedlnosti skrze muže, kteréhož jest k tomu vystavil, slouže k víře o tom všechněm, vzkříšením jeho z mrtvých. 32 Uslyševše pak o vzkříšení z mrtvých, někteří se posmívali, a někteří řekli: Budeme tě slyšeti o tom po druhé. 33 A tak Pavel vyšel z prostředku jejich. 34 Někteří pak muži, přídržíce se ho, uvěřili, mezi kterýmiž byl i Dionyzius Areopagitský, i žena, jménem Damaris, a jiní s nimi.

I Teharonika

1 Nā, ka hāereere rāua i Amapipori, Aporonia, ka tae ki Teharonika; he whare karakia nō ngā Hūrai i reira. 2 Ā, ka tomo atu a Pāora ki a rātou, he tikanga hoki nāna, ā, e toru ngā hāpati i kōrerorero ai ki a rātou i roto i ngā karaipiture, 3 i whakapuaki ai, i kōrero ai, kua takoto hoki te tikanga kia mamae a te Karaiti, kia ara mai hoki i te hunga mate; ā, "Ko tēnei Īhu, e kauwhautia nei e ahau ki a koutou, ko ia te Karaiti." 4 Nā, ka whakapono ētahi o rātou, ka piri hoki ki a Pāora rāua ko Hira; he tokomaha hoki o ngā Kariki karakia, kīhai hoki i ruarua ngā wāhine rangatira.

5 Heoi, ka hae ngā Hūrai, ka tango ki a rātou i ētahi tāngata kikino o te hunga māngere, ka huihuia ngā tāngata, ka whakaohotia te pā; nā, ko te huakanga ki te whare o Hahona, ka mea kia whakaputaina rāua ki te iwi. 6 Ā, nō te korenga i kitea rāua ka tōia e rātou a Hahona rātou ko ētahi tēina ki ngā rangatira o te pā, ka karanga, "Kua tae mai ki konei ngā tāngata i whakatutūngia ai te ao; 7 kua puritia hoki e Hahona; e tika kē ana ngā mahi a tēnei hunga katoa i ngā ture a Hīhā, e mea ana, tērā atu tētahi kīngi, ko Īhu." 8 Nā, ka rongo te mano rātou ko ngā rangatira o te pā ki ēnei mea, ka pororaru. 9 Nā, ka tango rātou i ētahi moni pupuri i a Hahona rātou ko ērā atu, ā, tukua atu ana rātou.

I Peria

10 Nā, tonoa tonutia atu e ngā tēina a Pāora rāua ko Hira i te pō ki Peria; i tō rāua taenga atu, ka haere ki te whare karakia o ngā Hūrai. 11 Engari, ēnei i nui atu te āhua rangatira i tō ngā tāngata o Teharonika, i hohoro tonu rātou te tango i te kupu, ā, i tēnei rā, i tēnei rā, i rapu i roto i ngā karaipiture i te tikanga o ēnei mea. 12 Nā, he tokomaha o rātou i whakapono; kīhai hoki i tokoiti ngā wāhine rangatira o ngā Kariki, me ngā tāne hoki.

13 Otirā, i te mōhiotanga o ngā Hūrai o Teharonika, tērā te kupu a te Atua te kauwhautia ana e Pāora ki Peria, ka haere hoki rātou ki reira ki te whakaoho, ki te whakararuraru i ngā mano. 14 Nā, tonoa tonutia atu e ngā tēina a Pāora kia haere tae noa ki te moana; ko Hira ia rāua ko Tīmoti i noho ki reira. 15 Nā, ka kawea a Pāora e ōna kaiārahi ki Atene; ā, ka riro he kupu ki a Hira rāua ko Tīmoti kia hohoro te haere ki a ia, ka hoki rātou.

I Atene

16 Nā, i a Pāora e tatari ana ki a rāua i Atene, ka oho tōna wairua i roto i a ia, i tāna kitenga i te pā e kī ana i te whakapakoko. 17 Nā, totohe ana ia i roto i te whare karakia ki ngā Hūrai rātou ko ngā tāngata karakia, i te kāinga hoko hoki i ngā rā katoa ki ngā tāngata i pono ki a ia. 18 Ā, ka ngangare ki a ia ētahi tohunga o ngā Epikureana, o ngā Toika. Ko ētahi i mea, "He aha tā tēnei tangata kōrerorero e mea nei?"

I mea ētahi, "Me te mea he kaiwhakapuaki ia i ētahi atua tauhou." Mō tāna kauwhau i a Īhu, i te aranga, ki a rātou. 19 Nā, ka mau rātou ki a ia, ka kawea ki Areopaka, ka mea, "Kia mōhio mātou, he aha rānei tēnei ako hou e kōrerotia nei e koe? 20 Poka kē hoki ngā mea e mauria mai nei e koe ki ō mātou taringa; koia mātou i mea ai kia mōhio, he aha ēnei mea." 21 Ka mutu hoki tā ngā tāngata katoa o Atene, rātou ko ngā manuhiri e noho ana i reira, e wātea ai, ko te kōrero rānei, ko te whakarongo rānei ki tētahi mea hou.

22 Nā, ka tū a Pāora i waenganui o Areopaka, ka mea, "E ngā tāngata o Atene, i ngā mea katoa ka kite ahau he āhua nui kē tō koutou wehi ki ngā atua māori. 23 I ahau hoki e hāereere ana, e mātakitaki ana i ngā mea e karakia nei koutou, ka kite ahau i tētahi āta, i tuhia nei a runga, ‘Ki te Atua Ngaro.’ Heoi, ko tā koutou e karakia kūware nei, ko ia tāku e whakaatu nei ki a koutou.

24 "Ko te Atua, nāna nei i hangā te ao me ngā mea katoa i roto, ko ia nei te Ariki o te rangi, o te whenua, e kore ia e noho ki ngā whare i hangā e te ringa; 25 e kore anō e mahia he mea māna e te ringa tāngata, me te mea he mate nōna ki tētahi aha rānei, ko ia hoki hei hōmai i te ora, i te manawa, i ngā mea katoa, ki ngā tāngata katoa. 26 Kotahi anō te toto i hangā ai e ia ngā iwi katoa o ngā tāngata, hei noho ki te mata katoa o te whenua, nāna hoki i whakatakoto ō rātou wā i whakaritea i mua, me ngā kaha o tō rātou nohoanga; 27 kia rapu ai rātou i te Atua, me kore e whāwhā, e kite i a ia, ahakoa rā kāhore ia i matara atu i a tātou katoa. 28 ‘Nāna hoki tātou i ora ai, i korikori ai, i noho ai.’ I pērā hoki te kōrero a ētahi o ō koutou kaitito, ‘Ko tātou hoki tōna uri.’

29 "Nā, he uri nei tātou nō te Atua, e kore e tika kia mea tātou, kei te rite te Atua ki te kōura, ki te hiriwa, ki te kōhatu, ki te mea i whakairoa e te mōhio, e te whakaaro o te tangata. 30 Nā, kāhore i whakaaroa e te Atua ngā wā o te kūwaretanga; ināianei ia kua whakahau ia i ngā tāngata katoa o ngā wāhi katoa kia rīpenetā. 31 Kua rite hoki i a ia he rā e whakawā ai ia i te ao i runga i te tika, arā mā te tangata kua whakaritea nei e ia; kua tukua nei hoki he tohu ki ngā tāngata katoa, i tāna whakaarahanga i a ia i te hunga mate!"

32 Nā, ka rangona e rātou te aranga o te hunga mate, ka tāwai ētahi; ko ētahi i mea, "Taihoa mātou e whakarongo anō ki tēnei mea i a koe." 33 Heoi, puta atu ana a Pāora i waenganui i a rātou. 34 Ko ētahi tāngata ia i piri ki a ia, i whakapono; i roto i a rātou a Rionaihia nō Areopaka, ko tētahi wahine, ko Ramari te ingoa, rātou ko ētahi atu.