Jó 42

1 Tedy odpovídaje Job Hospodinu, řekl: 2 Vím, že všecko můžeš, a že nemůže překaženo býti tvému myšlení. 3 Kdo jest to ten, ptáš se, ješto zatemňuje radu Boží tak hloupě? Protož přiznávám se, že jsem tomu nerozuměl. Divnějšíť jsou ty věci nad mou stižitelnost, anižť jich mohu poznati. 4 Vyslýchejž, prosím, když bych koli mluvil; když bych se tebe tázal, oznamuj mi. 5 Tolikoť jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí. 6 Pročež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele. 7 Stalo se pak, když odmluvil Hospodin slova ta k Jobovi, že řekl Hospodin Elifazovi Temanskému: Rozpálil se hněv můj proti tobě, a proti dvěma přátelům tvým, proto že jste nemluvili o mně toho, což pravého jest, tak jako služebník můj Job. 8 Protož nyní vezměte sobě sedm volků, a sedm skopců, a jděte k služebníku mému Jobovi, abyste dali obětovati obět za sebe, a služebník můj Job, aby se modlil za vás. Nebo jistě oblíčej jeho přijmu, abych neučinil s vámi podlé bláznovství vašeho; nebo nemluvili jste toho, což pravého jest, o mně, tak jako služebník můj Job. 9 A tak odšedše Elifaz Temanský a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, učinili, jakž jim byl přikázal Hospodin, a přijal Hospodin oblíčej Jobův. 10 Navrátil také Hospodin to, což odjato bylo Jobovi, když se modlil za přátely své, tak že což měl Job, rozmnožil to Hospodin dvénásobně. 11 A sšedše se k němu všickni příbuzní, a všecky příbuzné jeho, a všickni známí jeho prvnější, jedli s ním chléb v domě jeho, a lítost majíce nad ním, potěšovali ho nade vším tím zlým, kteréž byl uvedl Hospodin na něj. A dali jemu jeden každý peníz jeden, a jeden každý náušnici zlatou jednu. 12 A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho. Nebo měl čtrnácte tisíc ovcí, a šest tisíc velbloudů, a tisíc spřežení volů, a tisíc oslic. 13 Měl také sedm synů a tři dcery, 14 Z nichž první dal jméno Jemima, jméno pak druhé Keciha, a jméno třetí Kerenhappuch. 15 Aniž se nacházely ženy tak krásné, jako dcery Jobovy, ve vší té krajině; kterýmž dal otec jejich dědictví mezi bratřími jejich. 16 Byl pak živ Job potom sto a čtyřidceti let, a viděl syny své, a syny synů svých, až do čtvrtého pokolení. 17 I umřel Job, stár jsa a pln dnů.

Ka Rīpenetā a Hopa

1 Anō rā ko Hopa ki a Ihowā, i mea ia:

2 "E mōhio ana ahau e taea e koe ngā mea katoa,

ā, e kore tētahi whakaaro ōu e taea te pēhi.

3 ‘Ko wai tēnei e huna nei i te whakaaro,

ā, kāhore nei he mātauranga?’

Nō reira kōrerotia ana e ahau he mea kīhai i mōhiotia e ahau,

he mea whakamīharo rawa, e kore nei e taea e ahau,

ā, kīhai i mōhiotia e ahau.

4 ‘Tēnā rā, whakarongo, ā, ka kōrero ahau;

ka ui ahau ki a koe, ā, māu e whakaatu mai ki ahau.’

5 I rongo ahau ki a koe, he rongo nā te taringa;

tēnā ko tēnei, ka kite ā-kanohi nei ahau i a koe.

6 Nā, whakarihariha ana ahau ki ahau anō,

ā, ka rīpenetā i roto i te puehu, i te pungarehu."

Ka Whakamōrarotia ngā Hoa o Hopa

7 Heoi, i te mutunga o tā Ihowā kōrero i ēnei kupu ki a Hopa, nā, ka mea a Ihowā ki a Eripāta Temani, "Kua mura tōku riri ki a koe, ki a koutou ko ōu hoa tokorua; nō te mea kīhai koutou i kōrero i te mea tika mōku, kīhai i rite ki tā tāku pononga, ki tā Hopa. 8 Nā, tīkina ētahi pūru mā koutou kia whitu, kia whitu hoki ngā hipi toa, ā, ka haere ki tāku pononga, ki a Hopa, ka whakaeke ai i ētahi tahunga tinana mā koutou; ā, mā tāku pononga, mā Hopa, e īnoi mō koutou. Ka manako hoki ahau ki a ia, kia kore ai ahau e mea ki a koutou kia rite ki tā koutou mahi wairangi. Kīhai hoki koutou i kōrero i te mea tika mōku, kīhai i rite ki tā tāku pononga, ki tō Hopa."

9 Heoi, haere ana a Eripāta Temani, a Pirirara Huhi, a Topara Naamati, a meatia ana e rātou tā Ihowā i kōrero ai ki a rātou; ā, ka manako a Ihowā ki a Hopa.

Ka Whakahokia ngā Rawa a Hopa

10 Ā, whakahokia ana a Hopa e Ihowā i te whakarau, i a ia i īnoi rā mō ōna hoa. Nā, ko ngā mea katoa i a Hopa i mua, whakanekehia ake āna e Ihowā kia pērā atu anō te maha. 11 Kātahi ka haere mai ōna tuākana, ōna tēina katoa, rātou ko ōna tuāhine katoa, me te hunga katoa i mōhio ki a ia i mua, hei hoa mōna, ki te kai taro i roto i tōna whare; tangi ana ki a ia, whakamārie ana i a ia mō te hē katoa i whakaekea nei e Ihowā ki a ia; ā, hōmai ana ki a ia e tēnei, e tēnei, tētahi moni me tētahi whakakai kōura.

12 Heoi, manaakitia ana a Hopa e Ihowā i te whakamutunga, nui atu i tō te tīmatanga; ā, kotahi tekau mā whā mano āna hipi, e ono mano ngā kāmera, kotahi mano tōpū ngā kau, kotahi mano ngā kāihe uha. 13 Tokowhitu anō āna tama, tokotoru ngā tamāhine. 14 Ā, tapā iho e ia te ingoa o te tuatahi ko Hemaima, ko te ingoa o te tuarua ko Ketia, ā, ko te ingoa o te tuatoru ko Kerēnehāpuku. 15 Ā, kīhai i kitea he wāhine hei rite mō ngā tamāhine a Hopa te ātaahua i te whenua katoa; ā, i hoatu hoki e tō rātou pāpā he wāhi mō rātou i waenganui i ō rātou tungāne.

16 Ā, i ora a Hopa i muri i tēnei kotahi rau e whā tekau ngā tau, i kite anō ia i āna tamariki, i ngā tamariki anō hoki a āna tamariki, e whā ngā whakatupuranga. 17 Heoi, ka mate a Hopa, he koroheke, he maha hoki ōna rā.