Jó 6

1 Odpovídaje pak Job, řekl: 2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla. 3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává. 4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně. 5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou? 6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké? 7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého. 8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh, 9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne. 10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího. 11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého? 12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé? 13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne, 14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil? 15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové, 16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh. 17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého. 18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou. 19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich, 20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou. 21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se. 22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne? 23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne? 24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění. 25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše? 26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého? 27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému. 28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším. 29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé. 30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?

Ka Whakautu a Hopa: He Tika Taku Amuamu

1 Nā, ka whakautu a Hopa, ka mea:

2 "Auē, me i āta pāunatia tōku mamae, me i huihuia,

me i whakairihia tōku aituā ki te pāuna!

3 Nā, ināianei taimaha ake i te onepū o te moana:

heoi he ohorere rawa āku kupu.

4 Kei roto hoki i ahau ngā pere a te Kaha Rawa,

inumia ake e tōku wairua tō rātou paihana;

rārangi tonu mai ngā whakawehi a te Atua hei hoariri mōku.

5 E tangi anō rānei te kāihe mohoao te mea kei te tarutaru ia?

E tangi anō rānei te kau i te mea e kai ana?

6 E taea rānei te kai, te mea kāhore nei ōna hā, ki te kāhore he tote?

He reka rānei te whakakahukahu o te hua manu?

7 Hore rawa tōku wairua e mea kia pā atu ki ēnā;

tō rātou rite ki ahau kei te kai whakarihariha.

8 "Auē, me i riro mai tāku i tono ai,

me i hōmai e te Atua tāku e tūmanako nei!

9 Me i pai hoki te Atua kia whakangaromia ahau,

kia tukua mai tōna ringa hei hātepe i ahau!

10 Pēnei kua ai anō he whakamārie mōku.

Āe, ka tino hari ahau ki te mamae, kāhore nei e tohu i ahau;

kīhai hoki ngā kupu a te Mea Tapu i hunā e ahau.

11 "He aha tōku kaha, e tatari ai ahau?

He aha hoki tōku mutunga, e whakamanawanui ai ahau?

12 He kaha kōhatu rānei tōku kaha?

He parāhi rānei ōku kikokiko?

13 Ehara rānei i te mea kāhore he āwhina mōku i roto i ahau,

ā, kua oti te ngoi te pei i roto i ahau?

14 "Ko te tangata e ngoikore ana te ngākau

kia puta mai te aroha o tōna hoa ki a ia,

ahakoa kua mahue i a ia te wehi i te Kaha Rawa.

15 He mahi tinihanga a ōku tēina, he pērā me tā te awa;

rere ana rātou ānō he waipuke awaawa,

16 kua mangu nei i te hukapapa,

ngaro ana te hukarere i roto.

17 I te wā e mahana ai, ka memeha atu;

i te weraweratanga, mōtī iho rātou i tō rātou wāhi.

18 Ka peka kē ngā tira e haere ana rā reira;

riro ana ki te kore, ā, ngaro iho.

19 Tirotirohia ana e ngā tira o Tema;

tāria atu ana e ngā tāngata haere o Hēpā.

20 Whakamā ana rātou mō rātou i whakamanawa atu ki reira;

te taenga ki aua awa, kanakana kau ana.

21 Nā, he kāhore noa iho koutou;

ka kite koutou i te mea whakamataku, ā, ka wehi.

22 I mea rānei ahau, ‘Hōmai ki ahau?

He hākari rānei māku e hōmai i ō koutou rawa’?

23 I mea rānei, ‘Whakaorangia ahau i te ringa o te hoariri’?

‘Hokona ahau i roto i te ringa o te kaitūkino’?

24 "Whakaakona ahau, ā, ka whakarongo puku ahau;

whakaaturia ki ahau te mea i hē ai ahau.

25 Anō te kaha o ngā kupu tika! Ko te aha ia te rīria ana e ā koutou kupu?

26 E mea ana rānei koutou kia rīria ngā kupu?

He hau kau nei hoki ngā kōrero a te tangata kua pau ōna whakaaro.

27 Āe rā, e mea ana koutou ki te maka rota mō ngā pani,

ki te mea i tō koutou hoa hei taonga hokohoko.

28 "Nā, whakaae mai, titiro mai ki ahau;

he pono hoki e kore ahau e kōrero teka ki tō koutou kanohi.

29 Tēnā rā, tahuri mai; kaua hoki te hē e waiho;

inā, tahuri mai, he tika hoki tāku take.

30 He hē koia kei tōku arero?

E kore rānei tōku hinengaro e mōhio ki ngā mea whanokē?"