Jó 7

1 Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka. 2 Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého: 3 Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny. 4 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání. 5 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští. 6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení. 7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí, 8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude. 9 Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, 10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho. 11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své. 12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil? 13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má: 14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, 15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.

Ko Hopa: He Mutunga kore Taku Mamaetanga

1 "He teka rānei, kua takoto he pakanga mō te tangata i runga i te whenua,

he rite anō ōna rā ki ngā rā o te kaimahi?

2 E rite ana ki te pononga, e matenui nei ki te ātārangi,

ki te kaimahi, e tūmanako nei ki te utu mō tāna mahi;

3 koia tōku rite, ka whiwhi nei ki ngā marama horihori,

ā, he māuiui ngā pō kua whakaritea mōku.

4 Ka takoto ahau, ka mea ahau, ‘Āhea ahau ara ai?’

He roa ia te pō; heoi ka tāhurihuri kau ahau ā ao noa.

5 Ko te kākahu mō ōku kikokiko he kutukutu, he pōkuru oneone;

ka kukuti tōku kiri, ā, ka ngātata anō.

6 Ko ōku rā hohoro atu i te rākau a te kaiwhatu;

pau ake, tē ai he tūmanakohanga atu.

7 "Kia mahara he hau ōku rā;

heoi anō kitenga o tōku kanohi i te pai.

8 Ko te kanohi o te tangata e kite ana i ahau,

heoi anō tōna tirohanga mai ki ahau;

kei runga i ahau ōu kanohi, heoi kāhore iho ahau.

9 Memeha atu te kapua, ngaro atu;

he pērā anō te tangata e haere ana ki te urupā; e kore e hoki ake.

10 E kore ia e hoki mai anō ki tōna whare,

e kore anō tōna wāhi e mahara ki a ia i muri.

11 "Nā, e kore e kaiponuhia e ahau tōku māngai;

ka kōrero ahau i tōku wairua e mamae nei;

ka tangi i te kawa i tōku ngākau.

12 He moana rānei ahau, he tohorā,

i mea ai koe i te kaitirotiro mōku?

13 Ki te mea ahau, ‘Kei tōku moenga ahau te mārie ai,

mā tōku takotoranga e whakamāmā tāku tangi.’

14 Nā, ka whakahaehaetia ahau e koe ki ngā moe,

ka whakawehia ahau ki ngā mea e whakakitea mai.

15 Ā, ki tā tōku wairua he pai te tārona;

pai ake te mate i ēnei wheua ōku.

16 E whakarihariha ana ahau ki tōku ora;

kāhore ōku hiahia kia ora tonu ahau.

Waiho noa iho ahau, he mea teka noa hoki ōku rā.

17 "He aha te tangata, i whakanuia ai e koe?

I anga ai tōu ngākau ki a ia?

18 I titiro ai koe i a ia i tēnei ata,

i tēnei ata, i honohono ai tāu whakamātautau i a ia?

19 Kia pēhea ake te roa ōu kāhore nei e tahuri atu i ahau,

ōku kāhore nei e waiho noa iho e koe, kia horomia ai tōku hūware?

20 Mehemea kua hara ahau, kia aha atu ahau ki a koe, e te kaitiaki o ngā tāngata?

He aha ahau i waiho ai e koe hei patunga māu,

i taimaha iho ai ahau ki ahau anō.

21 He aha koe tē whakarere noa ai i tōku hē,

tē whakapahemo ai i tōku kino?

Ākuanei hoki ahau moe ai ki te puehu,

ā, ka āta rapu koe i ahau, otiia kāhore noa iho ahau."