Provérbios 17

1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem. 2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví. 3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin. 4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného. 5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty. 6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich. 7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá. 8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu. 9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely. 10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil. 11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá. 12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho. 13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho. 14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň. 15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně. 16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá? 17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se. 18 Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým. 19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření. 20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost. 21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého. 22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti. 23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu. 24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země. 25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své. 26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost. 27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný. 28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.

1 Ko te maramara kai, ko te mea maroke me te āta noho hei kīnaki,

pai atu i te whare kī i ngā hākari a te ngangare.

2 Hei rangatira te pononga mahara mō te tama i whakamā ai;

ka whai wāhi anō ia i roto i tō ngā tēina.

3 Ko te oko tahu para mō te hiriwa, ko te oumu mō te kōura;

ko Ihowā ia hei whakamātau mō ngā ngākau.

4 Ko te kaimahi i te hē ka tahuri ki tā te ngutu kino;

ā, ka whai taringa te teka ki tā te arero whanokē.

5 Ko te taunu ki te rawakore he tāwai ki tōna Kaihanga;

ko te tangata e koa ana ki ngā aituā, e kore e kore te whiua.

6 Hei karauna mō ngā koroheke ngā tamariki a ngā tamariki;

nā, ko te korōria o ngā tamariki ko ō rātou mātua.

7 E kore te reo rangatira e tau ki te kūware;

hore rawa anō hoki te ngutu teka ki te rangatira.

8 Ko te tangata i te mea hōmai noa, he kōhatu whakapaipai tērā ki tāna titiro;

tōna tahuritanga ake ki hea, ki hea, ka whiwhi ki te pai.

9 Ko te tangata e hīpoki ana i te hē, e whai ana i te aroha;

tēnā ko te tangata kōrerorero, e wehewehe ana i ngā hoa tupu.

10 Ko te ngotonga o te kupu riri ki roto ki te tangata mātau,

nui atu i tō ngā whiu kotahi rau ki roto ki te whakaarokore.

11 He whakakeke kau tā te tangata kino e whai ai;

nō reira ka tukua atu he karere nanakia ki a ia.

12 Kia tūtaki ki te tangata te pea kua tangohia āna kūao;

pai atu i te whakaarokore i a ia e wairangi ana.

13 Ko te tangata e hōmai ana i te kino hei utu mō te pai,

e kore te kino e neke atu i tōna whare.

14 Ko te tīmatanga o te totohe i rite ki te tangata e tuku ana i te wai kia rere;

nā reira waiho atu te totohe i te mea kīanō i oho te ngangare.

15 Ko te tangata e whakatika ana i tā te tangata kino,

me ia e whakahē ana i tā te tangata tika,

he rite tahi taua rua, he mea whakarihariha ki a Ihowā.

16 Hei aha te utu i te ringa o te kūware,

hei hoko i te whakaaro nui, kāhore nei hoki ōna mātauranga?

17 E aroha ana te hoa i ngā wā katoa;

nā, ko te teina, ko te tuakana, i whānau tērā mō ngā aituā.

18 Ko tā te tangata ngākaukore he papaki ringa;

kua waiho hei whakakapi tūranga i te aroaro o tōna hoa.

19 Ko te tangata e aroha ana ki te ngangare e aroha ana ki te kino;

ko te tangata e whakarewa ana i tōna kūwaha e rapu ana i te whakangaromanga.

20 Ko te ngākau parori kē e kore e kite i te pai;

ko te tangata he whanokē tōna arero ka taka ki te kino.

21 Ka whānau he whakaarokore mā tētahi tangata, hei whakapōuri tērā mōna;

e kore anō hoki e koa te pāpā o te pōauau.

22 He rongoā pai te ngākau koa;

ki te marū ia te wairua, ka maroke ngā wheua.

23 E tango ana te tangata kino i te mea whakapati i te uma,

hei whakapeau kē i ngā ara o te whakarite whakawā.

24 Kei te aroaro o te tangata mātau ngā whakaaro nui;

kei ngā pito ia o te whenua ngā kanohi o te whakaarokore.

25 Ko te tamaiti whakaarokore he mea whakapōuri i tōna pāpā,

he mea whakakawa i te ngākau o tōna whaea.

26 Ehara anō hoki i te mea pai kia whiua te tangata tika,

kia patua rānei ngā rangatira mō te tika.

27 He mātauranga tō te tangata e tohu ana i āna kupu;

ā, he whakaaro tō te tangata i te wairua manawanui.

28 Ko te wairangi nei anō, ki te whakarongo puku, ka kīia he whakaaro nui;

ki te kokopi ōna ngutu, ka kīia ia he tūpato.