1 Salomon, Daavidin pojan, Israelin kuninkaan, sananlaskut.
2 Opettakoot ne viisautta, kasvattakoot ymmärtämään ymmärryksen sanat,
3 johdattakoot hyvään tietoon, oikeudentuntoon ja rehtiin mieleen.
4 Kokemattomat saakoot niistä viisautta, nuoret tietoa ja harkintaa.
5 Viisaskin viisastuu, kun kuulee niitä, järkeväkin saa opastusta,
6 oppii mietelmiä ja vertauksia, tajuaa viisaiden sanat, avaa arvoitukset.
7 Herran pelko on tiedon perusta, vain hullu halveksii viisautta ja opetusta.
8 Poikani, kuule isäsi neuvoja, älä väheksy äitisi opetusta --
9 ne ovat seppele hiuksillasi, ketju kaulaasi koristamassa.
10 Älä suostu, poikani, synnintekijöiden viekoituksiin,
12 Niellään heidät elävältä, yhtenä suupalana, niin kuin hauta nielee terveen miehen.
13 Kaikenlaiset kalleudet odottavat meitä, ryöstösaalis täyttää kohta varastomme.
15 Heidän tielleen, poikani, älä lähde, pidä jalkasi poissa heidän poluiltaan,
16 sillä he rientävät pahaa kohti, kiiruhtavat vuodattamaan verta.
17 Ei lintu verkkoa näe, vaikka näkee sitä levitettävän.
18 Oman verensä he väijyessään vaarantavat, omaa tuhoaan etsivät vaaniessaan.
19 Sellainen on riistäjän tie. Joka sille lähtee, kulkee tuhoon.
20 Viisaus huutaa kaduilla, antaa toreilla puheensa kaikua,
21 meluisten katujen kulmissa se kutsuu, kuuluttaa asiansa markkinapaikoilla:
23 Kääntykää minun puoleeni, minä opetan teitä, saatan teidät tuntemaan opetukseni ja tietoni.
25 Yhtäkään neuvoani ette ole ottaneet varteen, opetukseni ei ole kelvannut teille.
26 Niinpä minä nauran, kun teidän käy huonosti, pilkkaan, kun tulee aika jota kauhistutte,
27 kun pelko tulee yllenne kuin rajuilma ja onnettomuus iskee tuulispäänä, kun osaksenne tulee ahdinko ja vaiva.
28 Silloin te huudatte minua, mutta minä en vastaa, etsitte minua, ettekä löydä.
29 Te vihasitte tietoa, ette halunneet totella Herraa,
30 te vähät välititte, kun teitä neuvoin, ette antaneet arvoa ohjeilleni.
31 Niinpä saatte syödä tekojenne hedelmät, niellä kurkun täydeltä juonianne.
32 Uppiniskaisuus on tyhmälle tuhoksi, huolettomuuteensa hullu kuolee.
1 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10 Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11 Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
12 Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;
13 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14 Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15 Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16 Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17 Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19 Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.