1 Kuin kesällä lumi, kuin korjuuaikaan sade ovat tyhmälle osoitetut kiitoksen sanat.
2 Kuin lentävä lintu, kuin liitävä pääsky on aiheeton kirous: se ei yllesi jää.
3 Hevoselle piiskaa, aasille ohjat, tyhmyrin selässä soikoon keppi!
4 Älä vastaa tyhmälle hänen tyhmyytensä mukaan, ettet itsekin saisi tyhmän nimeä.
5 Vastaa tyhmälle hänen tyhmyytensä mukaan, ettei hän kuvittelisi olevansa viisas.
6 Jalkansa murtaa, harmeja hankkii, joka lähettää tyhmyrin asialle.
7 Hervoton kuin halvaantunut jalka on sananlasku tyhmän suussa.
8 Kuin kelvoton kivi lingossa on tyhmälle annettu kunnia.
9 Kuin piikki juopuneen kädessä on sananlasku tyhmyrin suussa.
10 Kuin jousimies, joka ampuu tähtäämättä, on se, joka oitis tyhmänkin pestaa.
11 Kuin koira, joka palaa oksennukselleen, on tyhmä, joka toistaa tyhmyyksiään.
12 Moni luulottelee olevansa viisas -- tyhmyristäkin on enemmän toivoa.
14 Saranoillaan ovi kääntyy, vuoteellaan laiska.
15 Laiska pistää kätensä ruokavatiin, mutta suuhun saakka käsi ei nouse.
16 Laiska on mielestään viisaampi kuin seitsemän neuvokasta miestä.
17 Rakkikoiraa korvista tarttuu, joka toisten riitoihin puuttuu.
18 Kuin järkensä menettänyt jousimies, joka tulisilla nuolilla tuhoa kylvää,
20 Kun polttopuu loppuu, tuli sammuu, kun panettelija poistuu, riita laantuu.
21 Hiilistä hehku, haloista roihu, riitapukari sytyttää riidan.
22 Makealta maistuvat panettelijan puheet, ne painuvat syvälle sisimpään.
23 Kuin hopeasilaus saviastian pinnassa on mairea puhe häijyn ihmisen suussa.
24 Vihamiehesi voi puhua mielin kielin, mutta sisimmässään hän hautoo pahaa.
25 Älä usko hänen lipeviä sanojaan, hänen sydämessään on seitsemän petosta.
26 Hän kätkee vihansa kavalasti, mutta hänen pahuutensa tulee kaikkien tietoon.
27 Joka toiselle kuoppaa kaivaa, se itse siihen lankeaa, joka kiveä vierittää, jää itse sen alle.
28 Lyötyjäkin lyö petturin kieli, turmiota levittää lipevä suu.
1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
28 Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.