1 Niskoittelija, johon nuhteet kilpistyvät, musertuu hetkessä, eikä apua tule.
2 Kun oikeamieliset menestyvät, kansa iloitsee, kun jumalaton hallitsee, se huokaa.
3 Joka viisautta rakastaa, on isänsä ilo, varansa tuhlaa, joka käy porttojen luona.
4 Oikeudenmukainen kuningas pitää maan pystyssä, veroja kiskova hävittää sen.
5 Joka puhuu toiselle mielin kielin, virittää verkon hänen tielleen.
6 Pahantekijä joutuu tekojensa vangiksi, oikeamielinen kulkee iloiten tietään.
7 Oikeamielinen ymmärtää köyhää, jumalaton ei hänen huolistaan piittaa.
8 Kiihottajat villitsevät kaupungin, mutta viisaat tyynnyttävät vihan.
9 Jos viisas ryhtyy käräjöimään tyhmän kanssa, tämä räyhää tai nauraa, sopua ei tule.
10 Jotka verta janoavat, ne nuhteetonta vihaavat, mutta kunnon ihmiset puolustavat häntä.
11 Tyhmä päästää vihansa valloilleen, viisas malttaa ja hillitsee vihansa.
12 Jos hallitsija kuuntelee valheita, on hovissa kohta pelkkiä lurjuksia.
13 Pane köyhä ja riistäjä vieretysten: kummankin silmiin on Herra antanut valon.
14 Jos kuningas hankkii oikeutta köyhille, hänen valtansa on vahva ja vakaa.
15 Keppi ja nuhtelu antavat viisautta, kuritta kasvanut poika on äitinsä häpeä.
16 Mitä enemmän jumalattomia, sitä enemmän rikoksia, mutta hurskaat saavat nähdä heidän kukistuvan.
17 Ojenna poikaasi, se on onneksesi, saat hänestä paljon iloa.
18 Ellei profeettoja ole, kansa villiintyy, onnellinen se, joka Herran lakia seuraa.
19 Ei orjaa puheella ojenneta: hän tajuaa sen muttei tottele.
20 Moni puhuu ennen kuin ajattelee -- tyhmyristäkin on enemmän toivoa.
21 Joka orjaansa jo nuoresta hemmottelee, saa hänestä lopulta mieliharmin.
22 Äkkipikainen panee alulle riidan, kiivaalle kertyy rikkomuksia.
23 Ylpeys vie nöyryytykseen, vaatimaton saa kunniaa.
24 Joka varasta auttaa, vetää ylleen kirouksen: kun todistajia kutsutaan, hän vaikenee.
25 Joka ihmisiä pelkää, on pelkonsa vanki, joka luottaa Herraan, on turvassa.
26 Monet pyrkivät hallitsijan puheille, mutta oikeus tulee yksin Herralta.
27 Väärämielinen on hurskaalle kauhistus, niin myös suoran tien kulkija jumalattomalle.
1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.