1 Parempi leipäkannikka ja rauha kuin juhlapidot ja riita.
2 Viisas orja pitää kurissa kunnottoman pojan ja pääsee perinnölle veljesten kanssa.
3 Hopealle sulatin, kullalle uuni, ihmisten sydämet tutkii Herra.
4 Heittiö kuuntelee ilkeitä puheita, kieroilija turmion sanoja.
5 Joka köyhää pilkkaa, herjaa hänen Luojaansa, vahingonilo ei jää rankaisematta.
6 Vanhusten kruununa ovat lastenlapset, lasten kunniana heidän isänsä.
7 Tyhmän suuhun ei sovi suora puhe eikä ruhtinaan huulille valhe.
8 Joka lahjoo, luulee lahjaansa onnenkiveksi: minne hän menee, hän menestyy.
9 Joka vaalii ystävyyttä, unohtaa loukkauksen, joka menneitä kaivelee, menettää ystävänsä.
10 Viisas ottaa moitteesta opikseen, sata lyöntiäkään ei paranna tyhmää.
11 Paha ihminen kapinoi ja kapinoi, kunnes kohtaa armottoman sanantuojan.
12 Tulkoon vaikka poikasensa menettänyt karhu, kunhan ei tyhmyri hulluudessaan!
13 Joka hyvän pahalla maksaa, vetää onnettomuuden kotinsa ylle.
14 Riita syntyy kuin rako patoon -- tuki se, ennen kuin vesi nousee!
15 Vapaus syylliselle, tuomio syyttömälle, kumpaakin Herra kammoksuu.
16 Mitä hyötyy tyhmyri rahoistaan? Viisautta hän ei ymmärrä ostaa.
17 Ystävän rakkaus ei koskaan petä, veli auttaa veljeä hädän hetkellä.
18 Mieletön se, joka lyö kättä ja menee toisesta takuuseen.
19 Joka rakastaa riitaa, rakastaa syntiä. Joka porttinsa korottaa, se etsii tuhoaan.
20 Väärämielinen ei onnea tavoita, kieroilijan kohtaa perikato.
21 Murheen saa, joka tyhmän siittää, houkan isä ei iloa tunne.
22 Iloinen sydän pitää ihmisen terveenä, synkkä mieli kuihduttaa ruumiin.
23 Jumalaton ottaa salaa lahjuksen ja vääristää oikeuden tien.
24 Viisas pitää silmänsä viisaudessa, tyhmän katse kiertelee maailman rantaa.
25 Tyhmä poika on isänsä murhe, katkera pettymys äidilleen.
26 Pahoin tehdään, jos syytöntä sakotetaan, oikeutta loukataan, jos ruoskitaan kunnian miestä.
27 Viisas se, joka sanojaan säästää, järkevä pitää päänsä kylmänä.
28 Hullukin käy viisaasta, jos on vaiti, järkevästä, ellei suutaan avaa.
1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem,nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
18 Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.