1 Lemuelin, Massan kuninkaan, sanat. Nämä sanat hän oppi äidiltään, joka kasvatti häntä.
2 Poikani, sinä, jonka synnytin, jota rukoilin, kuule tämä:
3 Älä tuhlaa voimaasi naisiin, älä jaa sitä kuninkaiden tuhoajille.
4 Ei sovi kuninkaille, Lemuel, ei sovi kuninkaille viinin juonti eikä ruhtinaille olutmaljan kallistelu.
5 Juopuessaan he unohtavat lait ja jättävät köyhät oikeutta vaille.
6 Olut sopii onnettomalle, viini sille, jonka mieli on katkera.
7 Juodessaan hän unohtaa kurjuutensa eikä mieti murheitaan.
8 Avaa sinä suusi hiljaisten puolesta, hanki oikeutta syrjityille.
9 Avaa suusi ja anna oikea tuomio, aja kurjan ja köyhän asiaa.
10 Jos hyvän vaimon löydät, löydät aarteen, kalliimman kuin meren helmet.
11 Häneen voit aina luottaa, hän pitää puutteen loitolla sinusta.
12 Hän toimii miehensä parhaaksi, ei vahingoksi, kaikkina elämänsä päivinä.
13 Hän huolehtii villasta ja pellavasta, hänen kätensä ahkeroivat iloisesti.
14 Hän on kuin laiva, hän hankkii ravintoa etäältäkin.
15 Kun vielä on yö, hän nousee, valmistaa ruoan talonsa väelle ja jakaa ravinnon palvelustytöilleen.
16 Hän löytää hyvän pellon ja ostaa sen, omin varoin hän perustaa viinitarhan.
17 Hän vyöttää itsensä tarmolla ja tarttuu työhönsä riuskoin ottein.
18 Hän näkee työnsä tulokset, hän ei sammuta lamppua yölläkään.
19 Hänen sormensa kulkevat kehräpuulla, hän ei päästä kädestään värttinää.
20 Hän avaa kätensä onnettomalle ja antaa apuaan köyhälle.
21 Pakkanen ja lumi eivät häntä säikytä, sillä hän on varannut perheelleen talvivaatteet.
22 Omin käsin hän valmistaa peitteet, hänen pukunsa ovat pellavaa ja purppuraa.
23 Hänen miehensä saa osakseen kunnioitusta istuessaan vanhinten kokouksessa.
24 Hän tekee pellavapaitoja myytäväksi ja toimittaa vöitä kauppiaille.
25 Häntä seuraa menestys ja kunnia, hän katsoo hymyillen tuleviin päiviin.
26 Kun hän puhuu, hän puhuu viisaasti, antaa neuvoja ystävällisin sanoin.
27 Hän valvoo kaikkea, mitä talossa tehdään, eikä laiskana leipäänsä syö.
28 Hänen poikansa kiittävät häntä, hänen miehensä puhkeaa ylistämään:
29 Monet naiset ovat uutteria ja taitavia, mutta sinä olet ylitse kaikkien muiden.
30 Kauneus katoaa, viehätys haihtuu, ylivertainen se vaimo, joka pelkää Herraa!
31 Kiittäkää häntä hänen hyvistä töistään, ylistäkää häntä kaikkien kuullen!
1 Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho.
2 Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých?
3 Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále.
4 Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,
5 Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.
6 Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha,
7 Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.
8 Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,
9 Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.
10 Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.
11 Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.
12 Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.
13 Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.
14 Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.
15 Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.
16 Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.
17 Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.
18 Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.
19 Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.
20 Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.
21 Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.
22 Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.
23 Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.
24 Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.
25 Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.
26 Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.
27 Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.
28 Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,
29 Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.
30 Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.
31 Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.