1 Viisas ottaa varteen isänsä moitteet, omahyväinen ei nuhteista piittaa.
2 Hyvä sana ravitsee puhujansa, mutta pahantekijä janoaa väkivaltaa.
3 Joka hillitsee kielensä, turvaa henkensä, suupaltti kulkee turmioon.
4 Laiska toivoo mutta ei saa, ahkera syö itsensä kylläiseksi.
5 Oikeamielinen vihaa valheellisuutta, jumalaton levittää häpeän löyhkää.
6 Oikeamielinen pysyy oikealla tiellä, jumalaton syöksyy syntiin ja tuhoon.
7 Moni rikkaaksi tekeytyvä on tyhjätasku, moni köyhyyttään valittava omistaa paljon.
8 Rikkaalla on, mistä maksaa lunnaat, köyhää on turha uhkailla.
9 Oikeamielisten valo sädehtii ja loistaa, mutta jumalattomien lamppu sammuu.
10 Ylimielisyydestä koituu vain riitaa, viisas se, joka neuvoja kuulee.
11 Mikä helposti tulee, se helposti menee, vähin erin kooten omaisuus karttuu.
12 Pitkä odotus ahdistaa sydäntä, elämä elpyy, kun toive täyttyy.
13 Joka halveksii neuvoja, maksaa kalliisti, joka käskyjä kunnioittaa, se palkitaan.
14 Viisaan opetus on elämän lähde, se ohjaa ohi kuoleman loukkujen.
15 Selkeä harkinta tuo arvostusta, mutta juonittelijan tie vie tuhoon.
16 Viisas toimii kaikessa taitavasti, tyhmä panee näytteille tyhmyytensä.
17 Petollinen sanansaattaja tuo tuhon, uskollinen lähetti tuo pelastuksen.
18 Kuritonta odottaa köyhyys ja häpeä, kunnia sitä, joka nuhteita kuulee.
19 Sydän iloitsee, kun toive täyttyy, pahasta luopuminen on houkalle kauhistus.
20 Hae viisaiden seuraa, niin viisastut, pahoin käy, jos lyöttäydyt typerien joukkoon.
21 Syntistä vainoavat tuskat ja vastukset, vanhurskas saa palkakseen onnen.
22 Hyvä jättää perinnön lastenlapsilleenkin, syntisen varat talletetaan oikeamielisille.
23 Köyhä saa raivioltaan kylliksi ruokaa, mutta vääryys vie viljan toisten käsiin.
24 Joka vitsaa säästää, se vihaa lastaan, joka rakastaa, kurittaa häntä jo varhain.
25 Oikeamielinen saa syödä kyllikseen, jumalaton jää näkemään nälkää.
1 Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.
2 Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.
3 Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.
4 Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
5 Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
6 Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.
7 Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.
8 Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
9 Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
10 Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
11 Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.
12 Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.
13 Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.
14 Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
15 Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.
16 Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.
17 Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.
18 Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.
19 Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.
20 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
21 Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.
22 Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.
23 Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.
24 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.
25 Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.