1 Parempi köyhyys ja rehellinen elämä kuin tyhmyys ja totuuden vääristely.
2 Ei into auta, jos tietoa puuttuu, hätikkö eksyy ja kompastuu.
3 Oma tyhmyys vie ihmisen harhaan, mutta silti hän on katkera Herralle.
4 Kyllä rikkaan luo ystäviä kertyy, köyhän luota he kaikkoavat.
5 Väärä todistaja ei jää rankaisematta, joka valheita puhuu, ei pelastu.
6 Monet pyrkivät ylhäisten suosioon, anteliaan ystäviä ovat kaikki.
7 Köyhää vihaavat hänen veljensäkin, karttavat vielä enemmän hänen ystävänsä. Turhaan hän koettaa puhua heille.
8 Itseään auttaa, joka ymmärrystään lisää, onnen saa, joka harkiten toimii.
9 Väärä todistaja ei jää rankaisematta. Joka valheita puhuu, se hukkuu.
10 Ei sovi tyhmälle helppo elämä eikä orjalle olo ylhäisten herrana.
11 Viisaus tekee ihmisen pitkämieliseksi, kunnia sille, joka loukkauksen unohtaa!
12 Kuninkaan viha on kuin leijonan ärjyntä, hänen suosionsa kuin nurmikon kaste.
13 Tyhmä poika on isänsä riesa, nalkuttava vaimo kuin vuotava katto.
14 Talo ja tavara peritään isiltä, mutta viisas vaimo on Herran lahja.
15 Laiskuus vaivuttaa syvään uneen, vetelys joutuu näkemään nälkää.
16 Joka käskyt pitää, saa henkensä pitää, mutta kuolemaan kulkee, joka ei tietään tarkkaa.
17 Joka köyhää armahtaa, lainaa Herralle, ja Herra maksaa takaisin hyvän teon.
18 Kurita poikaasi, kun vielä on toivoa, varo sentään hengiltä hakkaamasta.
19 Kiivas mies hankkii äkkiä rangaistuksen. Jos yrität apuun, vain pahennat asiaa.
20 Kuule neuvoja, ota kuritus varteen, että olisit vastedes viisaampi.
21 Ihminen kaavailee monenlaista, mutta kaikki käy Herran tahdon mukaan.
22 Uskollisuus on ihmisessä arvokkainta, parempi on köyhä kuin petollinen.
23 Herran pelko turvaa elämäsi: nukut tyynesti, säikkymättä pahaa.
24 Laiska pistää kätensä ruokavatiin, mutta suuhun saakka käsi ei nouse.
25 Lyö rehentelijää, se on tyhmille opiksi, ojenna viisasta, ja hänen viisautensa kasvaa.
26 Huono ja häpeämätön se poika, joka isäänsä lyö ja äitinsä häätää.
27 Poikani, ellet taivu kuriin, silloin eksyt tiedon tieltä.
28 Vilpillinen todistaja häpäisee oikeutta, jumalaton herkuttelee vääryydellä.
29 Röyhkeää odottaa rangaistus, tyhmyrin selkää raippa.
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.