1 Massalaisen Agurin, Jaken pojan, sanat. Tämä mies puhui näin. Miten olenkaan uurastanut, Jumala! Miten olenkaan uurastanut, yli voimieni!
2 Minä olen järjetön luontokappale, olen vailla ihmisen ymmärrystä.
3 Minä en ole saanut oppia viisautta enkä ole päässyt tuntemaan Pyhää.
4 Kuka on noussut taivaaseen ja palannut sieltä? Kuka on koonnut käsiinsä tuulen? Kuka viittansa sisään kietonut vedet? Kuka pannut paikoilleen maan ääret? Mikä on hänen nimensä, mikä hänen poikansa nimi? Sinä tiedät kyllä.
5 Jumalan jokainen sana on tulessa koeteltu, hän on niiden kilpi, jotka häneen turvaavat.
6 Hänen sanoihinsa älä lisää mitään -- hän vaatii sinut tilille, ja petoksesi tulee julki.
7 Kahta minä sinulta pyydän -- niin kauan kuin elän, älä niitä kiellä:
8 pidä minusta kaukana vilppi ja valhe, älä anna köyhyyttä, älä rikkauttakaan. Anna ruokaa sen verran kuin tarvitsen.
10 Älä panettele isännälle hänen orjaansa, ellet halua kirousta taakaksesi.
11 Voi niitä, jotka isäänsä kiroavat eivätkä äitiänsä siunaa,
12 voi niitä, jotka pitävät itseään puhtaina, vaikka eivät ole likaansa pesseet,
13 voi niitä, jotka katsovat ylpein silmin ja kopeasti kohottavat luomiaan,
14 voi niitä, jotka teroittavat hampaansa miekoiksi ja täyttävät leukansa purevilla veitsillä hävittääkseen heikot maan päältä, köyhät ihmisten joukosta!
17 Joka katsoo isäänsä karsain silmin ja kyräillen kuuntelee äitinsä neuvoja, siltä korpit repivät silmät, ja kotkan poikaset syövät ne.
18 Kolme on, joita en käsitä, neljä, jotka ylittävät ymmärrykseni:
19 kotkan tie taivaalla, käärmeen tie kalliolla, laivan tie ulapalla, miehen tie nuoren neidon luo.
21 Kolme on, joista maa järkkyy, neljä, joiden alla se ei kestä:
22 orja, joka kohoaa hallitsijaksi, houkka, joka pääsee rikkauden makuun,
23 hyljitty nainen, joka pääsee naimisiin, ja orjatar, joka syrjäyttää emäntänsä.
24 Neljä on maan päällä vähäistä mutta silti viisasta viisaampaa.
25 Muurahaisilla ei ole paljon voimaa, mutta kesällä ne keräävät ruokansa.
26 Tamaanit ovat pieniä ja mitättömiä, mutta pesänsä ne tekevät kallioon.
27 Heinäsirkoilla ei ole kuningasta, mutta ne liikkuvat kuin armeija.
28 Sisiliskoa voit pitää käsissäsi, mutta se asustaa kuninkaanlinnoissa.
29 Kolme on, jotka liikkuvat ylväästi, neljä, joilla on uljas käynti:
30 leijona, urhein eläimistä, joka ei väisty kenenkään tieltä,
31 kauris ja pää pystyssä kulkeva kukko ja kuningas, joka astuu kansansa eteen.
32 Jos mielit kerskua -- syystä tai syyttä -- pane käsi suullesi ja ole vaiti.
33 Jos kirnuat kermaa, tulee voita, jos väännät nenää, tulee verta, jos lietsot vihaa, tulee sota.
1 Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi.
2 Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,
3 Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.
4 Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?
5 Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.
6 Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.
7 Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:
8 Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,
9 Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.
10 Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.
11 Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.
12 Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.
13 Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.
14 Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.
15 Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:
16 Peklo a život neplodné, země též nebývá nasycena vodou, a oheň neříká: Dosti.
17 Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.
18 Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:
19 Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.
20 Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.
21 Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:
22 Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;
23 Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.
24 Čtyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:
25 Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;
26 Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;
27 Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;
28 Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.
29 Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:
30 Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;
31 Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.
32 Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.
33 Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.