1 Väärää vaakaa Herra vihaa, oikea punnus on hänelle mieleen.
2 Missä on ylpeys, sinne tulee häpeä, nöyrien kumppani on viisaus.
3 Kunnon miestä ohjaa rehellisyys, omaan vilppiinsä kavala kaatuu.
4 Rikkaus ei vihan päivänä auta, mutta oikeamielisyys pelastaa kuolemasta.
5 Nuhteettomuus tasoittaa hurskaiden tien, jumalaton sortuu pahuuteensa.
6 Rehti elämä on rehellisen pelastus, himot ovat petturin paula.
7 Kuolemaan katkeaa jumalattoman toivo, pahantekijän odotus raukeaa tyhjiin.
8 Hurskas pelastuu ahdingosta, jumalaton joutuu hänen sijaansa.
9 Rienaajan puhe on toisille turmioksi, mutta tieto pelastaa oikeamieliset.
10 Hurskaan onni on kaupungin ilo, jumalattoman tuho on riemun aihe.
11 Vilpittömien menestys rakentaa kaupungin, jumalattomien puheet repivät sen maahan.
12 Tyhmä se, joka toisia pilkkaa, ymmärtäväinen pysyy vaiti.
13 Juorukellolta salaisuus karkaa, uskotulla ystävällä se on tallessa.
14 Johtoa vailla kansa kulkee tuhoon, neuvonantajien viisaus tuo menestyksen.
15 Pahoin käy sen, joka vierasta takaa, huolilta välttyy, joka kädenlyöntiä karttaa.
16 Naiselle tuo kauneus kunniaa, miehelle voima rikkautta.
17 Joka toisia auttaa, sitä autetaan, öykkäri vahingoittaa itseään.
18 Jumalattoman voitto on pettävää. Joka vanhurskautta kylvää, saa pysyvän palkan.
19 Oikeamielinen tavoittaa elämän. Joka pahaa etsii, etsii kuolemaa.
20 Väärämielistä Herra kammoksuu, nuhteetonta hän rakastaa.
21 Totisesti, paha ei rankaisua vältä, mutta vanhurskaan suku pelastuu.
22 Kultarengas sian kärsässä: kaunis nainen vailla ymmärrystä.
23 Hyvien toiveista koituu hyvää, pahojen halusta versoo vihaa.
24 Antelias antaa ja rikastuu yhä, saituri kitsastelee ja köyhtyy.
25 Joka toisia ruokkii, syö itse kyllin, joka tarjoaa vettä, saa itse juoda.
26 Joka aittansa sulkee, sitä kansa kiroaa, jonka vilja on kaupan, sitä kiitetään.
27 Joka etsii hyvää, löytää onnen, joka pahaan pyrkii, sen pahoin käy.
28 Tuhoon kulkee, joka rikkauteensa turvaa, mutta hurskaat ovat kuin vihannat lehvät.
29 Taivasalle jää, joka ei talostaan piittaa, viisaan orjaksi tyhmyri päätyy.
30 Hurskaudesta kasvaa elämän puu, viisaan sanat otetaan vastaan.
31 Hurskas saa palkkansa jo maan päällä, saati sitten jumalaton ja syntinen.
1 Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.
2 Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.
3 Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.
4 Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.
5 Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.
6 Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.
7 Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.
8 Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.
9 Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.
10 Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.
11 Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.
12 Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.
13 Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.
14 Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.
15 Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.
16 Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.
17 Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.
18 Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.
19 Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.
20 Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.
21 Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.
22 Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.
23 Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.
24 Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.
25 Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.
26 Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.
27 Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.
28 Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.
29 Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.
30 Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.
31 Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?