1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]

1 Ó Senhor, ouve a minha oração, e chegue a ti o meu clamor.2 Não escondas de mim o teu rosto no dia da minha angústia; inclina para mim os teus ouvidos; no dia em que eu clamar, ouve-me depressa.3 Pois os meus dias se desvanecem como fumaça, e os meus ossos ardem como um tição.4 O meu coração está ferido e seco como a erva, pelo que até me esqueço de comer o meu pão.5 Por causa do meu doloroso gemer, os meus ossos se apegam à minha carne.6 Sou semelhante ao pelicano no deserto; cheguei a ser como a coruja das ruínas.7 Vigio, e tornei-me como um passarinho solitário no telhado.8 Os meus inimigos me afrontam todo o dia; os que contra mim se enfurecem, me amaldiçoam.9 Pois tenho comido cinza como pão, e misturado com lágrimas a minha bebida,10 por causa da tua indignação e da tua ira; pois tu me levantaste e me arrojaste de ti.11 Os meus dias são como a sombra que declina, e eu, como a erva, me vou secando.12 Mas tu, Senhor, estás entronizado para sempre, e o teu nome será lembrado por todas as gerações.13 Tu te levantarás e terás piedade de Sião; pois é o tempo de te compadeceres dela, sim, o tempo determinado já chegou.14 Porque os teus servos têm prazer nas pedras dela, e se compadecem do seu pó.15 As nações, pois, temerão o nome do Senhor, e todos os reis da terra a tua glória,16 quando o Senhor edificar a Sião, e na sua glória se manifestar,17 atendendo à oração do desamparado, e não desprezando a sua súplica.18 Escreva-se isto para a geração futura, para que um povo que está por vir louve ao Senhor.19 Pois olhou do alto do seu santuário; dos céus olhou o Senhor para a terra,20 para ouvir o gemido dos presos, para libertar os sentenciados à morte;21 a fim de que seja anunciado em Sião o nome do Senhor, e o seu louvor em Jerusalém,22 quando se congregarem os povos, e os reinos, para servirem ao Senhor.23 Ele abateu a minha força no caminho; abreviou os meus dias.24 Eu clamo: Deus meu, não me leves no meio dos meus dias, tu, cujos anos alcançam todas as gerações.25 Desde a antigüidade fundaste a terra; e os céus são obra das tuas mãos.26 Eles perecerão, mas tu permanecerás; todos eles, como um vestido, envelhecerão; como roupa os mudarás, e ficarão mudados.27 Mas tu és o mesmo, e os teus anos não acabarão.28 Os filhos dos teus servos habitarão seguros, e a sua descendência ficará firmada diante de ti.