1 Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný.

2 Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.

3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.

4 Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.

5 Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.

6 Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.

7 V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.

8 Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.

9 Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.

10 Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.

11 Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.

12 I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,

13 Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší.

14 Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.

15 Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,

16 Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.

17 Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.

1 Inclina, Senhor, os teus ouvidos, e ouve-me, porque sou pobre e necessitado.

2 Preserva a minha vida, pois sou piedoso; o Deus meu, salva o teu servo, que em ti confia.

3 Compadece-te de mim, ó Senhor, pois a ti clamo o dia todo.

4 Alegra a alma do teu servo, pois a ti, Senhor, elevo a minha alma.

5 Porque tu, Senhor, és bom, e pronto a perdoar, e abundante em benignidade para com todos os que te invocam.

6 Dá ouvidos, Senhor, à minha oração, e atende à voz das minhas súplicas.

7 No dia da minha angústia clamo a ti, porque tu me respondes.

8 Entre os deuses nenhum há semelhante a ti, Senhor, nem há obras como as tuas.

9 Todas as nações que fizeste virão e se prostrarão diante de ti, Senhor, e glorificarão o teu nome.

10 Ensina-me, Senhor, o teu caminho, e andarei na tua verdade; dispõe o meu coração para temer o teu nome.

11 Louvar-te-ei, Senhor Deus meu, de todo o meu coração, e glorificarei o teu nome para sempre.

12 Pois grande é a tua benignidade para comigo, e livraste a minha alma das profundezas do Seol.

13 Pois grande é a tua benignidade para comigo, e livraste a minha alma das profundezas do Seol.

14 Ó Deus, os soberbos têm-se levantado contra mim, e um bando de homens violentos procura tirar-me a vida; eles não te puseram diante dos seus olhos.

15 Mas tu, Senhor, és um Deus compassivo e benigno, longânimo, e abundante em graça e em fidelidade.

16 Volta-te para mim, e compadece-te de mim; dá a tua força ao teu servo, e a salva o filho da tua serva.

17 Mostra-me um sinal do teu favor, para que o vejam aqueles que me odeiam, e sejam envergonhados, por me haveres tu, Senhor, ajuntado e confortado.