1 Žalm Davidův k připomínání.2 Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.3 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.4 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.5 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.6 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.7 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.8 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.9 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.10 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.11 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.12 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.13 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.14 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;15 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.16 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.17 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,18 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.19 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.20 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.21 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.22 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. [ (Psalms 38:23) Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého. ]

1 Ó Senhor, não me repreendas na tua ira, nem me castigues no teu furor.2 Porque as tuas flechas se cravaram em mim, e sobre mim a tua mão pesou.3 Não há coisa sã na minha carne, por causa da tua cólera; nem há saúde nos meus ossos, por causa do meu pecado.4 Pois já as minhas iniqüidades submergem a minha cabeça; como carga pesada excedem as minhas forças.5 As minhas chagas se tornam fétidas e purulentas, por causa da minha loucura.6 Estou encurvado, estou muito abatido, ando lamentando o dia todo.7 Pois os meus lombos estão cheios de ardor, e não há coisa sã na minha carne.8 Estou gasto e muito esmagado; dou rugidos por causa do desassossego do meu coração.9 Senhor, diante de ti está todo o meu desejo, e o meu suspirar não te é oculto.10 O meu coração está agitado; a minha força me falta; quanto à luz dos meus olhos, até essa me deixou.11 Os meus amigos e os meus companheiros afastaram-se da minha chaga; e os meus parentes se põem à distância.12 Também os que buscam a minha vida me armam laços, e os que procuram o meu mal dizem coisas perniciosas,13 Mas eu, como um surdo, não ouço; e sou qual um mudo que não abre a boca.14 Assim eu sou como homem que não ouve, e em cuja boca há com que replicar.15 Mas por ti, Senhor, espero; tu, Senhor meu Deus, responderás.16 Rogo, pois: Ouve-me, para que eles não se regozijem sobre mim e não se engrandeçam contra mim quando resvala o meu pé.17 Pois estou prestes a tropeçar; a minha dor está sempre comigo.18 Confesso a minha iniqüidade; entristeço-me por causa do meu pecado.19 Mas os meus inimigos são cheios de vida e são fortes, e muitos são os que sem causa me odeiam.20 Os que tornam o mal pelo bem são meus adversários, porque eu sigo o que é bom.21 Não me desampares, ó Senhor; Deus meu, não te alongues de mim.22 Apressa-te em meu auxílio, Senhor, minha salvação.