1 Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův.2 Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.3 Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.4 Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.5 Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.6 Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.7 Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.8 V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.9 Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.10 Jistě žeť jsou marnost synové lidští,a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.11 Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.12 Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, [ (Psalms 62:13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho. ]

1 Somente em Deus espera silenciosa a minha alma; dele vem a minha salvação.2 Só ele é a minha rocha e a minha salvação; é ele a minha fortaleza; não serei grandemente abalado.3 Até quando acometereis um homem, todos vós, para o derrubardes, como a um muro pendido, uma cerca prestes a cair?4 Eles somente consultam como derrubá-lo da sua alta posição; deleitam-se em mentiras; com a boca bendizem, mas no íntimo maldizem.5 Ó minha alma, espera silenciosa somente em Deus, porque dele vem a minha esperança.6 Só ele é a minha rocha e a minha salvação; é a minha fortaleza; não serei abalado.7 Em Deus está a minha salvação e a minha glória; Deus é o meu forte rochedo e o meu refúgio.8 Confiai nele, ó povo, em todo o tempo; derramai perante ele o vosso coração; Deus é o nosso refúgio.9 Certamente que os filhos de Adão são vaidade, e os filhos dos homens são desilusão; postos na balança, subiriam; todos juntos são mais leves do que um sopro.10 Não confieis na opressão, nem vos vanglorieis na rapina; se as vossas riquezas aumentarem, não ponhais nelas o coração.11 Uma vez falou Deus, duas vezes tenho ouvido isto: que o poder pertence a Deus.12 A ti também, Senhor, pertence a benignidade; pois retribuis a cada um segundo a sua obra.