1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.2 Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.3 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.4 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.5 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.6 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.7 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.8 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.9 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.10 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.11 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.12 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?13 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?14 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.15 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?16 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.17 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.18 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]

1 Ó Senhor, Deus da minha salvação, dia e noite clamo diante de ti.2 Chegue à tua presença a minha oração, inclina os teus ouvidos ao meu clamor;3 porque a minha alma está cheia de angústias, e a minha vida se aproxima do Seol.4 Já estou contado com os que descem à cova; estou como homem sem forças,5 atirado entre os finados; como os mortos que jazem na sepultura, dos quais já não te lembras, e que são desamparados da tua mão.6 Puseste-me na cova mais profunda, em lugares escuros, nas profundezas.7 Sobre mim pesa a tua cólera; tu me esmagaste com todas as tuas ondas.8 Apartaste de mim os meus conhecidos, fizeste-me abominável para eles; estou encerrado e não posso sair.9 Os meus olhos desfalecem por causa da aflição. Clamo a ti todo dia, Senhor, estendendo-te as minhas mãos.10 Mostrarás tu maravilhas aos mortos? ou levantam-se os mortos para te louvar?11 Será anunciada a tua benignidade na sepultura, ou a tua fidelidade no Abadom?12 Serão conhecidas nas trevas as tuas maravilhas, e a tua justiça na terra do esquecimento?13 Eu, porém, Senhor, clamo a ti; de madrugada a minha oração chega à tua presença.14 Senhor, por que me rejeitas? por que escondes de mim a tua face?15 Estou aflito, e prestes a morrer desde a minha mocidade; sofro os teus terrores, estou desamparado.16 Sobre mim tem passado a tua ardente indignação; os teus terrores deram cabo de mim.17 Como águas me rodeiam todo o dia; cercam-me todos juntos.18 Aparte de mim amigos e companheiros; os meus conhecidos se acham nas trevas.