1 Přednímu z kantorů, Davidův žalm k zpívání.

2 Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti.

3 Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží.

4 Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí.

5 Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtež před ním.

6 Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém.

7 Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé.

8 Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, Sélah,

9 Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského.

10 Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval.

11 Zástupové tvoji přebývají v něm, kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože.

12 Pán dal slovo své, i těch, kteréž potěšeně zvěstovaly, zástup veliký, řkoucích:

13 Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti.

14 Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, však jste jako holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata.

15 Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi, zbělíš jako sníh na hoře Salmon.

16 Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan.

17 Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati,jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude.

18 Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá.

19 Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání s námi, Hospodine Bože, přivozuješ.

20 Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá dary svými, Bůh silný spasení našeho. Sélah.

21 Onť jest Bůh silný náš, Bůh silný k hojnému spasení. Hospodin Pán z smrti vyvodí.

22 Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých.

23 Řekltě Pán: Zaseť vyvedu své, jako z Bázan, zase vyvedu z hlubokosti mořské.

24 A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi, i jazyk psů tvých krví nepřátelskou.

25 Spatřili slavné jití tvé, Bože, jití silného Boha mého a krále mého v svatyni.

26 Napřed šli zpěváci, z zadu hrající na nástroje hudebné, u prostřed pak děvečky bubnující.

27 V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského.

28 Tu ať jest Beniamin maličký, kterýž je opanoval, tu knížata z Judy a houfové jejich, knížata z Zabulona, i knížata z Neftalíma.

29 Obdařil tě Bůh tvůj silou. Potvrdiž, Bože, což jsi mezi námi vzdělal,

30 Z chrámu svého nad Jeruzalémem, do něhož tobě přinášeti budou králové dary.

31 Zahub zástup kopidlníků, sebrání mocných vůdců i lidu bujného, pyšně vykračující s kusy stříbra; rozptyl lidi žádostivé válek.

32 Přijdouť nejvzácnější z Egypta, Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu.

33 Království země zpívejte Bohu, žalmy zpívejte Pánu, Sélah,

34 Tomu, kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních; aj, vydává hlas svůj, hlas přemocný.

35 Dejte čest síly Bohu, jehož důstojnost nad Izraelem, a velikomocnost jeho na oblacích. [ (Psalms 68:36) Přehrozný jsi, ó Bože, z svatých příbytků svých. Bůh silný Izraelský, onť dává moc a sílu lidu svému, Bůh požehnaný. ]

1 Levanta-se Deus! Sejam dispersos os seus inimigos; fujam de diante dele os que o odeiam!

2 Como é impelida a fumaça, assim tu os impeles; como a cera se derrete diante do fogo, assim pereçam os ímpios diante de Deus.

3 Mas alegrem-se os justos, e se regozijem na presença de Deus, e se encham de júbilo.

4 Cantai a Deus, cantai louvores ao seu nome; louvai aquele que cavalga sobre as nuvens, pois o seu nome é Já; exultai diante dele.

5 Pai de órfãos e juiz de viúvas é Deus na sua santa morada.

6 Deus faz que o solitário viva em família; liberta os presos e os faz prosperar; mas os rebeldes habitam em terra árida.

7 Ó Deus! quando saías à frente do teu povo, quando caminhavas pelo deserto,

8 a terra se abalava e os céus gotejavam perante a face de Deus; o próprio Sinai tremeu na presença de Deus, do Deus de Israel.

9 Tu, ó Deus, mandaste copiosa chuva; restauraste a tua herança, quando estava cansada.

10 Nela habitava o teu rebanho; da tua bondade, ó Deus, proveste o pobre.

11 O Senhor proclama a palavra; grande é a companhia dos que anunciam as boas-novas.

12 Reis de exércitos fogem, sim, fogem; as mulheres em casa repartem os despojos.

13 Deitados entre redis, sois como as asas da pomba cobertas de prata, com as suas penas de ouro amarelo.

14 Quando o Todo-Poderoso ali dispersou os reis, caiu neve em Zalmom.

15 Monte grandíssimo é o monte de Basã; monte de cimos numerosos é o monte de Basã!

16 Por que estás, ó monte de cimos numerosos, olhando com inveja o monte que Deus desejou para sua habitação? Na verdade o Senhor habitará nele eternamente.

17 Os carros de Deus são miríades, milhares de milhares. O Senhor está no meio deles, como em Sinai no santuário.

18 Tu subiste ao alto, levando os teus cativos; recebeste dons dentre os homens, e até dentre os rebeldes, para que o Senhor Deus habitasse entre eles.

19 Bendito seja o Senhor, que diariamente leva a nossa carga, o Deus que é a nossa salvação.

20 Deus é para nós um Deus de libertação; a Jeová, o Senhor, pertence o livramento da morte.

21 Mas Deus esmagará a cabeça de seus inimigos, o crânio cabeludo daquele que prossegue em suas culpas.

22 Disse o Senhor: Eu os farei voltar de Basã; fá-los-ei voltar das profundezas do mar;

23 para que mergulhes o teu pé em sangue, e para que a língua dos teus cães tenha dos inimigos o seu quinhão.

24 Viu-se, ó Deus, a tua entrada, a entrada do meu Deus, meu Rei, no santuário.

25 Iam na frente os cantores, atrás os tocadores de instrumentos, no meio as donzelas que tocavam adufes.

26 Bendizei a Deus nas congregações, ao Senhor, vós que sois da fonte de Israel.

27 Ali está Benjamim, o menor deles, na frente; os chefes de Judá com o seu ajuntamento; os chefes de Judá com o seu ajuntamento; os chefes de Zebulom e os chefes de Naftali.

28 Ordena, ó Deus, a tua força; confirma, ó Deus, o que já fizeste por nós.

29 Por amor do teu templo em Jerusalém, os reis te trarão presentes.

30 Repreende as feras dos caniçais, a multidão dos touros, com os bezerros dos povos. Calca aos pés as suas peças de prata; dissipa os povos que se deleitam na guerra.

31 Venham embaixadores do Egito; estenda a Etiópia ansiosamente as mãos para Deus.

32 Reinos da terra, cantai a Deus, cantai louvores ao Senhor,

33 àquele que vai montado sobre os céus dos céus, que são desde a antigüidade; eis que faz ouvir a sua voz, voz veemente.

34 Atribuí a Deus força; sobre Israel está a sua excelência, e a sua força nos firmamento.

35 Ó Deus, tu és tremendo desde o teu santuário; o Deus de Israel, ele dá força e poder ao seu povo. Bendito seja Deus!