1 Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.2 Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.3 A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.4 Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.5 Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.6 Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.7 Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.8 Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.9 Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.10 Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.11 Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.12 Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?13 Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.14 Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.15 Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.16 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.17 Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.18 Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.19 Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.20 Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.21 Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.22 Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.

1 A ti, Senhor, elevo a minha alma.2 Deus meu, em ti confio; não seja eu envergonhado; não triunfem sobre mim os meus inimigos.3 Não seja envergonhado nenhum dos que em ti esperam; envergonhados sejam os que sem causa procedem traiçoeiramente.4 Faze-me saber os teus caminhos, Senhor; ensina-me as tuas veredas.5 Guia-me na tua verdade, e ensina-me; pois tu és o Deus da minha salvação; por ti espero o dia todo.6 Lembra-te, Senhor, da tua compaixão e da tua benignidade, porque elas são eternas.7 Não te lembres dos pecado da minha mocidade, nem das minhas transgressões; mas, segundo a tua misericórdia, lembra-te de mim, pela tua bondade, ó Senhor.8 Bom e reto é o Senhor; pelo que ensina o caminho aos pecadores.9 Guia os mansos no que é reto, e lhes ensina o seu caminho.10 Todas as veredas do Senhor são misericórdia e verdade para aqueles que guardam o seu pacto e os seus testemunhos.11 Por amor do teu nome, Senhor, perdoa a minha iniqüidade, pois é grande.12 Qual é o homem que teme ao Senhor? Este lhe ensinará o caminho que deve escolher.13 Ele permanecerá em prosperidade, e a sua descendência herdará a terra.14 O conselho do Senhor é para aqueles que o temem, e ele lhes faz saber o seu pacto.15 Os meus olhos estão postos continuamente no Senhor, pois ele tirará do laço os meus pés.16 Olha para mim, e tem misericórdia de mim, porque estou desamparado e aflito.17 Alivia as tribulações do meu coração; tira-me das minhas angústias.18 Olha para a minha aflição e para a minha dor, e perdoa todos os meus pecados.19 Olha para os meus inimigos, porque são muitos e me odeiam com ódio cruel.20 Guarda a minha alma, e livra-me; não seja eu envergonhado, porque em ti me refúgio.21 A integridade e a retidão me protejam, porque em ti espero.22 Redime, ó Deus, a Israel de todas as suas angústias.