1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?

1 Dai graças ao Senhor, porque ele é bom; porque a sua benignidade dura para sempre;2 digam-no os remidos do Senhor, os quais ele remiu da mão do inimigo,3 e os que congregou dentre as terras, do Oriente e do Ocidente, do Norte e do Sul.4 Andaram desgarrados pelo deserto, por caminho ermo; não acharam cidade em que habitassem.5 Andavam famintos e sedentos; desfalecia-lhes a alma.6 E clamaram ao Senhor na sua tribulação, e ele os livrou das suas angústias;7 conduziu-os por um caminho direito, para irem a uma cidade em que habitassem.8 Dêem graças ao Senhor pela sua benignidade, e pelas suas maravilhas para com os filhos dos homens!9 Pois ele satisfaz a alma sedenta, e enche de bens a alma faminta.10 Quanto aos que se assentavam nas trevas e sombra da morte, presos em aflição e em ferros,11 por se haverem rebelado contra as palavras de Deus, e desprezado o conselho do Altíssimo,12 eis que lhes abateu o coração com trabalho; tropeçaram, e não houve quem os ajudasse.13 Então clamaram ao Senhor na sua tribulação, e ele os livrou das suas angústias.14 Tirou-os das trevas e da sombra da morte, e quebrou-lhes as prisões.15 Dêem graças ao Senhor pela sua benignidade, e pelas suas maravilhas para com os filhos dos homens!16 Pois quebrou as portas de bronze e despedaçou as trancas de ferro.17 Os insensatos, por causa do seu caminho de transgressão, e por causa das suas iniqüidades, são afligidos.18 A sua alma aborreceu toda sorte de comida, e eles chegaram até as portas da morte.19 Então clamaram ao Senhor na sua tribulação, e ele os livrou das suas angústias.20 Enviou a sua palavra, e os sarou, e os livrou da destruição.21 Dêem graças ao Senhor pela sua benignidade, e pelas suas maravilhas para com os filhos dos homens!22 Ofereçam sacrifícios de louvor, e relatem as suas obras com regozijo!23 Os que descem ao mar em navios, os que fazem comércio nas grandes águas,24 esses vêem as obras do Senhor, e as suas maravilhas no abismo.25 Pois ele manda, e faz levantar o vento tempestuoso, que eleva as ondas do mar.26 Eles sobem ao céu, descem ao abismo; esvaece-lhes a alma de aflição.27 Balançam e cambaleiam como ébrios, e perdem todo o tino.28 Então clamam ao Senhor na sua tribulação, e ele os livra das suas angústias.29 Faz cessar a tormenta, de modo que se acalmam as ondas.30 Então eles se alegram com a bonança; e assim ele os leva ao porto desejado.31 Dêem graças ao Senhor pela sua benignidade, e pelas suas maravilhas para com os filhos dos homens!32 Exaltem-no na congregação do povo, e louvem-no na assembléia dos anciãos!33 Ele converte rios em deserto, e nascentes em terra sedenta;34 a terra frutífera em deserto salgado, por causa da maldade dos que nela habitam.35 Converte o deserto em lagos, e a terra seca em nascentes.36 E faz habitar ali os famintos, que edificam uma cidade para sua habitação;37 semeiam campos e plantam vinhas, que produzem frutos abundantes.38 Ele os abençoa, de modo que se multiplicam sobremaneira; e não permite que o seu gado diminua.39 Quando eles decrescem e são abatidos pela opressão, aflição e tristeza,40 ele lança o desprezo sobre os príncipes, e os faz desgarrados pelo deserto, onde não há caminho.41 Mas levanta da opressão o necessitado para um alto retiro, e dá-lhe famílias como um rebanho.42 Os retos o vêem e se regozijam, e toda a iniqüidade tapa a sua própria boca.43 Quem é sábio observe estas coisas, e considere atentamente as benignidades do Senhor.