1 Žalm písně, při posvěcení domu Davidova.2 Vyvyšovati tě budu, Hospodine, nebo jsi vyvýšil mne, aniž jsi obradoval nepřátel mých nade mnou.3 Hospodine Bože můj, k toběť jsem volal, a uzdravil jsi mne.4 Hospodine, vyvedl jsi z pekla duši mou, obživil jsi mne, abych s jinými nesstoupil do hrobu.5 Žalmy zpívejte Hospodinu svatí jeho, a oslavujte památku svatosti jeho.6 Nebo na kratičko trvá v hněvě svém, všecken pak život v dobré líbeznosti své; z večera potrvá pláč, ale z jitra navrátí se prozpěvování.7 I jáť jsem řekl, když mi se šťastně vedlo: Nepohnu se na věky.8 Nebo ty, Hospodine, podlé dobře líbezné vůle své silou upevnil jsi horu mou, ale jakž jsi skryl tvář svou, byl jsem přestrašen.9 I volal jsem k tobě, Hospodine, Pánu pokorně jsem se modlil, řka:10 Jaký bude užitek z mé krve, jestliže sstoupím do jámy? Zdaliž tě prach oslavovati bude? Zdaliž zvěstovati bude pravdu tvou?11 Vyslyšiž, Hospodine, a smiluj se nade mnou, Hospodine, budiž můj spomocník.12 I obrátil jsi mi pláč můj v plésání, odvázal jsi pytel můj, a přepásals mne veselím. [ (Psalms 30:13) Protož tobě žalmy zpívati bude jazyk můj, a nebude mlčeti. Hospodine Bože můj, na věky tě oslavovati budu. ]

1 Exaltar-te-ei, ó Senhor, porque tu me levantaste, e não permitiste que meus inimigos se alegrassem sobre mim.2 Ó Senhor, Deus meu, a ti clamei, e tu me curaste.3 Senhor, fizeste subir a minha alma do Seol, conservaste-me a vida, dentre os que descem à cova.4 Cantai louvores ao Senhor, vós que sois seus santos, e louvai o seu santo nome.5 Porque a sua ira dura só um momento; no seu favor está a vida. O choro pode durar uma noite; pela manhã, porém, vem o cântico de júbilo.6 Quanto a mim, dizia eu na minha prosperidade: Jamais serei abalado.7 Tu, Senhor, pelo teu favor fizeste que a minha montanha permanecesse forte; ocultaste o teu rosto, e fiquei conturbado.8 A ti, Senhor, clamei, e ao Senhor supliquei:9 Que proveito haverá no meu sangue, se eu descer à cova? Porventura te louvará o pó? Anunciará ele a tua verdade?10 Ouve, Senhor, e tem compaixão de mim! O Senhor, sê o meu ajudador!11 Tornaste o meu pranto em regozijo, tiraste o meu cilício, e me cingiste de alegria;12 para que a minha alma te cante louvores, e não se cale. Senhor, Deus meu, eu te louvarei para sempre.