1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi.2 Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.3 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.4 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.5 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.6 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.7 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.8 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.9 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,10 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.11 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.12 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,13 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.14 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,15 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.16 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. [ (Psalms 81:17) A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je. ]

1 Cantai alegremente a Deus, nossa fortaleza; erguei alegres vozes ao Deus de Jacó.2 Entoai um salmo, e fazei soar o adufe, a suave harpa e o saltério.3 Tocai a trombeta pela lua nova, pela lua cheia, no dia da nossa festa.4 Pois isso é um estatuto para Israel, e uma ordenança do Deus de Jacó.5 Ordenou-o por decreto em José, quando saiu contra a terra do Egito. Ouvi uma voz que não conhecia, dizendo:6 Livrei da carga o seu ombro; as suas mãos ficaram livres dos cestos.7 Na angústia clamaste e te livrei; respondi-te no lugar oculto dos trovões; provei-te junto às águas de Meribá.8 Ouve-me, povo meu, e eu te admoestarei; ó Israel, se me escutasses!9 não haverá em ti deus estranho, nem te prostrarás ante um deus estrangeiro.10 Eu sou o Senhor teu Deus, que te tirei da terra do Egito; abre bem a tua boca, e eu a encherei.11 Mas o meu povo não ouviu a minha voz, e Israel não me quis.12 Pelo que eu os entreguei à obstinação dos seus corações, para que andassem segundo os seus próprios conselhos.13 Oxalá me escutasse o meu povo! oxalá Israel andasse nos meus caminhos!14 Em breve eu abateria os seus inimigos, e voltaria a minha mão contra os seus adversários.15 Os que odeiam ao Senhor o adulariam, e a sorte deles seria eterna.16 E eu te sustentaria com o trigo mais fino; e com o mel saído da rocha eu te saciaria.