1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
1 Louvai ao Senhor. Louvai ao Senhor, porque ele é bom; porque a sua benignidade dura para sempre.
2 Quem pode referir os poderosos feitos do Senhor, ou anunciar todo o seu louvor?
3 Bem-aventurados os que observam o direito, que praticam a justiça em todos os tempos.
4 Lembra-te de mim, Senhor, quando mostrares favor ao teu povo; visita-me com a tua salvação,
5 para que eu veja a prosperidade dos teus escolhidos, para que me alegre com a alegria da tua nação, e me glorie juntamente com a tua herança.
6 Nós pecamos, como nossos pais; cometemos a iniqüidade, andamos perversamente.
7 Nossos pais não atentaram para as tuas maravilhas no Egito, não se lembraram da multidão das tuas benignidades; antes foram rebeldes contra o Altíssimo junto ao Mar Vermelho.
8 Não obstante, ele os salvou por amor do seu nome, para fazer conhecido o seu poder.
9 Pois repreendeu o Mar Vermelho e este se secou; e os fez caminhar pelos abismos como pelo deserto.
10 Salvou-os da mão do adversário, livrou-os do poder do inimigo.
11 As águas, porém, cobriram os seus adversários; nem um só deles ficou.
12 Então creram nas palavras dele e cantaram-lhe louvor.
13 Cedo, porém, se esqueceram das suas obras; não esperaram pelo seu conselho;
14 mas deixaram-se levar pela cobiça no deserto, e tentaram a Deus no ermo.
15 E ele lhes deu o que pediram, mas fê-los definhar de doença.
16 Tiveram inveja de Moisés no acampamento, e de Arão, o santo do Senhor.
17 Abriu-se a terra, e engoliu a Datã, e cobriu a companhia de Abirão;
18 ateou-se um fogo no meio da congregação; e chama abrasou os ímpios.
19 Fizeram um bezerro em Horebe, e adoraram uma imagem de fundição.
20 Assim trocaram a sua glória pela figura de um boi que come erva.
21 Esqueceram-se de Deus seu Salvador, que fizera grandes coisas no Egito,
22 maravilhas na terra de Cam, coisas tremendas junto ao Mar Vermelho.
23 Pelo que os teria destruído, como dissera, se Moisés, seu escolhido, não se tivesse interposto diante dele, para desviar a sua indignação, a fim de que não os destruísse.
24 Também desprezaram a terra aprazível; não confiaram na sua promessa;
25 antes murmuraram em suas tendas e não deram ouvidos à voz do Senhor.
26 Pelo que levantou a sua mão contra eles, afirmando que os faria cair no deserto;
27 que dispersaria também a sua descendência entre as nações, e os espalharia pelas terras.
28 Também se apegaram a Baal-Peor, e comeram sacrifícios oferecidos aos mortos.
29 Assim o provocaram à ira com as suas ações; e uma praga rebentou entre eles.
30 Então se levantou Finéias, que executou o juízo; e cessou aquela praga.
31 E isto lhe foi imputado como justiça, de geração em geração, para sempre.
32 Indignaram-no também junto às águas de Meribá, de sorte que sucedeu mal a Moisés por causa deles;
33 porque amarguraram o seu espírito; e ele falou imprudentemente com seus lábios.
34 Não destruíram os povos, como o Senhor lhes ordenara;
35 antes se misturaram com as nações, e aprenderam as suas obras.
36 Serviram aos seus ídolos, que vieram a ser-lhes um laço;
37 sacrificaram seus filhos e suas filhas aos demônios;
38 e derramaram sangue inocente, o sangue de seus filhos e de suas filhas, que eles sacrificaram aos ídolos de Canaã; e a terra foi manchada com sangue.
39 Assim se contaminaram com as suas obras, e se prostituíram pelos seus feitos.
40 Pelo que se acendeu a ira do Senhor contra o seu povo, de modo que abominou a sua herança;
41 entregou-os nas mãos das nações, e aqueles que os odiavam dominavam sobre eles.
42 Os seus inimigos os oprimiram, e debaixo das mãos destes foram eles humilhados.
43 Muitas vezes os livrou; mas eles foram rebeldes nos seus desígnios, e foram abatidos pela sua iniqüidade.
44 Contudo, atentou para a sua aflição, quando ouviu o seu clamor;
45 e a favor deles lembrou-se do seu pacto, e aplacou-se, segundo a abundância da sua benignidade.
46 Por isso fez com que obtivessem compaixão da parte daqueles que os levaram cativos.
47 Salva-nos, Senhor, nosso Deus, e congrega-nos dentre as nações, para que louvemos o teu santo nome, e nos gloriemos no teu louvor.
48 Bendito seja o Senhor, Deus de Israel, de eternidade em eternidade! E diga todo o povo: Amém. Louvai ao Senhor.