1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.2 Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.3 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.4 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.5 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.6 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.7 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:8 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?9 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?10 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.11 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.12 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.13 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.14 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?15 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.16 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.17 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.18 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.19 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.20 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]

1 Levanto a Deus a minha voz; a Deus levanto a minha voz, para que ele me ouça.2 No dia da minha angústia busco ao Senhor; de noite a minha mão fica estendida e não se cansa; a minha alma recusa ser consolada.3 Lembro-me de Deus, e me lamento; queixo-me, e o meu espírito desfalece.4 Conservas vigilantes os meus olhos; estou tão perturbado que não posso falar.5 Considero os dias da antigüidade, os anos dos tempos passados.6 De noite lembro-me do meu cântico; consulto com o meu coração, e examino o meu espírito.7 Rejeitará o Senhor para sempre e não tornará a ser favorável?8 Cessou para sempre a sua benignidade? Acabou-se a sua promessa para todas as gerações9 Esqueceu-se Deus de ser compassivo? Ou na sua ira encerrou ele as suas ternas misericórdias?10 E eu digo: Isto é minha enfermidade; acaso se mudou a destra do Altíssimo?11 Recordarei os feitos do Senhor; sim, me lembrarei das tuas maravilhas da antigüidade.12 Meditarei também em todas as tuas obras, e ponderarei os teus feitos poderosos13 O teu caminho, ó Deus, é em santidade; que deus é grande como o nosso Deus?14 Tu és o Deus que fazes maravilhas; tu tens feito notória a tua força entre os povos.15 Com o teu braço remiste o teu povo, os filhos de Jacó e de José.16 As águas te viram, ó Deus, as águas te viram, e tremeram; os abismos também se abalaram.17 As nuvens desfizeram-se em água; os céus retumbaram; as tuas flechas também correram de uma para outra parte.18 A voz do teu trovão estava no redemoinho; os relâmpagos alumiaram o mundo; a terra se abalou e tremeu.19 Pelo mar foi teu caminho, e tuas veredas pelas grandes águas; e as tuas pegadas não foram conhecidas.20 Guiaste o teu povo, como a um rebanho, pela mão de Moisés e de Arão.