1 Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.

2 Tehdážť byla plná radosti ústa naše,a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.

3 Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.

4 Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.

5 Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.

6 Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.

1 Kai Siono belaisvius vedė Viešpats namo, buvome tarsi sapne.

2 Mūsų burnos buvo pilnos juoko, liežuviai­giedojimo. Pagonys kalbėjo: "Jiems Viešpats didelių dalykų padarė".

3 Viešpats didelių dalykų mums padarė, todėl mes džiaugiamės.

4 Parvesk, Viešpatie, mūsų ištremtuosius kaip upelius pietuose.

5 Kurie ašarodami sėja, tie su džiaugsmu pjaus.

6 Verkia žmogus, į dirvą berdamas sėklą, bet su džiaugsmu grįžta, nešdamas pėdus.