1 Žalm Davidův. Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku.

2 Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí.

3 Duši mou očerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své.

4 Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje.

5 Strojíš stůl před oblíčejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá.

6 Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy.

1 Viešpats yra mano ganytojas­aš nestokosiu.

2 Jis paguldo mane žaliuojančiose ganyklose, veda mane prie tylių vandenų.

3 Jis atgaivina mano sielą, veda mane teisumo takais dėl savo vardo.

4 Nors eičiau per mirties šešėlio slėnį, nebijosiu pikto, nes Tu su manimi. Tavo lazda bei Tavo ramstis nuramina mane.

5 Tu paruoši man stalą mano priešų akivaizdoje, aliejumi man patepi galvą, mano taurė sklidina.

6 Tikrai, gerumas ir gailestingumas lydės mane per visas mano gyvenimo dienas. Aš gyvensiu Viešpaties namuose per amžius.