1 Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým.

2 Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.

3 Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.

4 Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.

5 Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.

6 Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.

7 Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.

8 Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel. [ (Psalms 3:9) Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah. ]

1 Viešpatie, kiek daug yra mane varginančių, daug tų, kurie sukyla prieš mane.

2 Apie mane daugelis kalba: "Nėra jam pagalbos Dieve".

3 Bet Tu, Viešpatie, esi mano skydas ir mano šlovė. Tu pakeli mano galvą.

4 Aš Viešpaties garsiai šaukiausi, ir Jis išgirdo nuo savo šventojo kalno.

5 Aš atsiguliau ir užmigau, ir vėl pabudau, nes Viešpats mane palaikė.

6 Nebijosiu dešimčių tūkstančių žmonių, kurie sustoja aplinkui mane.

7 Viešpatie, kelkis, gelbėk mane, mano Dieve! Tu smogei mano priešams į žiauną, sutrupinai bedieviams dantis.

8 Viešpatyje yra išgelbėjimas! Palaimink savąją tautą!