1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské.2 Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,3 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,4 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé,nežli život), aby tě chválili rtové moji,5 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.6 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.7 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.8 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.9 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.10 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.11 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl. [ (Psalms 63:12) Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou. ]

1 Dieve, Tu esi mano Dievas! Nuo ankstaus ryto Tavęs ieškau, Tavęs trokšta mano siela, kūnas ilgisi Tavęs kaip sausa ir nualinta žemė be vandens.2 Šventykloje ieškojau Tavęs, pamačiau Tavo galybę ir šlovę.3 Tavo malonė yra geresnė už gyvenimą, todėl mano lūpos girs Tave.4 Šlovinsiu Tave, kol gyvensiu, Tavo vardą minėdamas, kelsiu į Tave rankas.5 Mano siela bus pasotinta kaip kaulų smegenimis ir riebalais, lūpos džiaugsmingai girs Tave,6 kai prisiminsiu Tave savo lovoje, mąstysiu apie Tave budėdamas naktį.7 Tu buvai man pagalba, todėl aš džiūgausiu Tavo sparnų pavėsyje.8 Mano siela įsikibo į Tave; Tavo dešinė palaiko mane.9 Kurie siekia atimti man gyvybę, nueis į žemės gelmes.10 Jie kris nuo kardo ir taps grobiu šakalams.11 O karalius džiaugsis Dievu. Girsis kiekvienas, kuris prisiekia Juo, bet melagių burna bus užkimšta.