1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské.

2 Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

3 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

4 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé,nežli život), aby tě chválili rtové moji,

5 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

6 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

7 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

8 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

9 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

10 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

11 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl. [ (Psalms 63:12) Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou. ]

1 Dieve, Tu esi mano Dievas! Nuo ankstaus ryto Tavęs ieškau, Tavęs trokšta mano siela, kūnas ilgisi Tavęs kaip sausa ir nualinta žemė be vandens.

2 Šventykloje ieškojau Tavęs, pamačiau Tavo galybę ir šlovę.

3 Tavo malonė yra geresnė už gyvenimą, todėl mano lūpos girs Tave.

4 Šlovinsiu Tave, kol gyvensiu, Tavo vardą minėdamas, kelsiu į Tave rankas.

5 Mano siela bus pasotinta kaip kaulų smegenimis ir riebalais, lūpos džiaugsmingai girs Tave,

6 kai prisiminsiu Tave savo lovoje, mąstysiu apie Tave budėdamas naktį.

7 Tu buvai man pagalba, todėl aš džiūgausiu Tavo sparnų pavėsyje.

8 Mano siela įsikibo į Tave; Tavo dešinė palaiko mane.

9 Kurie siekia atimti man gyvybę, nueis į žemės gelmes.

10 Jie kris nuo kardo ir taps grobiu šakalams.

11 O karalius džiaugsis Dievu. Girsis kiekvienas, kuris prisiekia Juo, bet melagių burna bus užkimšta.