1 Píseň a žalm Azafův.
2 Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný.
3 Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy.
4 Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš,
5 Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova.
6 Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali,
7 Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští,
8 Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými.
9 Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. Sélah.
10 Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon,
11 Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země.
12 Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich.
13 Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží.
14 Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem.
15 Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory,
16 Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je.
17 Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine.
18 Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou. [ (Psalms 83:19) A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí. ]
1 Dieve, netylėk! Dieve, nenurimk ir nebūk tylus!
2 Juk štai Tavo priešai triukšmauja, kelia galvas tie, kurie Tavęs nekenčia.
3 Prieš Tavo tautą jie rengia sąmokslą, tariasi prieš Tavo globotinius.
4 Jie sako: "Eikime, išnaikinkime juos, kad šios tautos nebebūtų ir Izraelio vardo niekas nebeminėtų".
5 Jie tariasi vieningai, susijungia prieš Tave;
6 Edomo ir Moabo stovyklos, izmaelitai ir hagarai,
7 Gebalas, Amonas ir Amalekas, Filistija kartu su Tyro gyventojais.
8 Su jais kartu asirai eina, Loto palikuonims teikia paramą.
9 Padaryk jiems kaip Midjanui, kaip Siserai ir Jabinui prie Kišono upelio;
10 jie prie En Doro sunaikinti buvo, tapo mėšlu žemei patręšti.
11 Padaryk jų kunigaikščius kaip Orebą ir Zeebą, kaip Zebachą bei Calmunąvisus jų vadus,
12 kurie sakė: "Pasiglemžkime Dievo žemes!"
13 Dieve, padaryk juos lyg sūkurio blaškomus lapus, lyg šiaudus prieš vėją.
14 Kaip ugnis sudegina mišką, kaip liepsna nudegina kalnus,
15 taip gainiok juos audromis, gąsdink vėtromis.
16 Viešpatie, sugėdink jų veidus, kad jie ieškotų Tavo vardo!
17 Tegul visada juos gėda ir išgąstis lydi ir gėdoje jie tepražūna.
18 Težino jie, kad Tas, kurio vardas Viešpats, visoje žemėje yra aukščiausias!