1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.

1 Viešpatie, apgink mano bylą nuo tų, kurie mane kaltina; kovok su tais, kurie kovoja prieš mane!

2 Paimk mažąjį ir didįjį skydą ir man padėk!

3 Ištrauk ietį ir atsistok prieš mano persekiotojus. Tark mano sielai: "Aš tavo išgelbėjimas".

4 Tebūna sugėdinti ir pažeminti, kurie kėsinasi į mano gyvybę. Tesitraukia atgal suglumę, kurie nori man pakenkti.

5 Tebūna jie kaip pelai prieš vėją, Viešpaties angelui papūtus.

6 Tebūna jų kelias tamsus ir slidus ir Viešpaties angelas juos tepersekioja.

7 Be priežasties jie slaptai man spendė pinkles, iškasė duobę mano sielai.

8 Tegul jie netikėtai žūva, tegul jie patys įkliūva į paspęstas pinkles, teįkrinta į pražūtį.

9 Mano siela džiaugsis Viešpačiu, džiūgaus dėl Jo pagalbos.

10 Visi mano kaulai šauks: "Viešpatie, kas yra Tau lygus? Kas išlaisvina silpnąjį iš stipresnio už jį, vargšą iš plėšiko?"

11 Pakilo klastingi liudytojai, kaltino mane tuo, kuo aš nenusikaltau.

12 Jie atlygino man piktu už gera, apiplėšdami mano sielą.

13 Jiems sergant, ašutine vilkėjau; žeminau savo sielą pasninku, palenkęs galvą meldžiausi.

14 Elgiausi, lyg jie būtų man draugai ar broliai. Vaikščiojau nusiminęs, tartum gedėdamas motinos.

15 Bet kai aš susvyravau, jie džiaugėsi ir susibūrė prieš mane; puolėjai susibūrė prieš mane man nežinant ir drasko mane be paliovos.

16 Veidmainiškai tyčiojasi iš manęs, griežia dantimis prieš mane.

17 Viešpatie, ar ilgai dar žiūrėsi? Išgelbėk mano sielą nuo pražūties, mano vienintelę nuo riaumojančių liūtų.

18 Tau dėkosiu dideliame susirinkime, girsiu Tave minioje.

19 Tegul nesidžiaugia be pagrindo mano priešai, tenemirksi akimis tie, kurie nekenčia manęs be priežasties.

20 Jie nekalba apie taiką. Jie kuria klastingus planus prieš krašto taikiuosius.

21 Jie išsižioję rėkia: "Taip, taip, mes matėme tai savo akimis!"

22 Viešpatie, Tu tai matei­netylėk! Viešpatie, nebūk toli nuo manęs!

23 Sujudėk, pakilk ginti mano bylą, mano Viešpatie ir mano Dieve.

24 Viešpatie, mano Dieve, teisk mane, vadovaudamasis savo teisumu, neleisk jiems džiaugtis dėl manęs.

25 Tenemano jie savo širdyje: "O! To mes ir siekėme!" Tenesako: "Mes jį prarijome!"

26 Tesusigėsta ir teparausta visi, kurie džiaugiasi mano nelaime. Gėda ir panieka tebūna aprengti tie, kurie didžiuojasi prieš mane.

27 Tegul šaukia iš džiaugsmo ir linksminasi tie, kurie mane užtaria ir tegul sako: "Tebūna išaukštintas Viešpats, kuriam patinka Jo tarno gerovė!"

28 Mano liežuvis skelbs Tavo teisumą, per visą dieną girs Tave!