1 Žalm písně, při posvěcení domu Davidova.

2 Vyvyšovati tě budu, Hospodine, nebo jsi vyvýšil mne, aniž jsi obradoval nepřátel mých nade mnou.

3 Hospodine Bože můj, k toběť jsem volal, a uzdravil jsi mne.

4 Hospodine, vyvedl jsi z pekla duši mou, obživil jsi mne, abych s jinými nesstoupil do hrobu.

5 Žalmy zpívejte Hospodinu svatí jeho, a oslavujte památku svatosti jeho.

6 Nebo na kratičko trvá v hněvě svém, všecken pak život v dobré líbeznosti své; z večera potrvá pláč, ale z jitra navrátí se prozpěvování.

7 I jáť jsem řekl, když mi se šťastně vedlo: Nepohnu se na věky.

8 Nebo ty, Hospodine, podlé dobře líbezné vůle své silou upevnil jsi horu mou, ale jakž jsi skryl tvář svou, byl jsem přestrašen.

9 I volal jsem k tobě, Hospodine, Pánu pokorně jsem se modlil, řka:

10 Jaký bude užitek z mé krve, jestliže sstoupím do jámy? Zdaliž tě prach oslavovati bude? Zdaliž zvěstovati bude pravdu tvou?

11 Vyslyšiž, Hospodine, a smiluj se nade mnou, Hospodine, budiž můj spomocník.

12 I obrátil jsi mi pláč můj v plésání, odvázal jsi pytel můj, a přepásals mne veselím. [ (Psalms 30:13) Protož tobě žalmy zpívati bude jazyk můj, a nebude mlčeti. Hospodine Bože můj, na věky tě oslavovati budu. ]

1 Aukštinu Tave, Viešpatie, nes Tu išlaisvinai mane ir neleidai mano priešams džiaugtis dėl manęs.

2 Viešpatie, mano Dieve, šaukiausi Tavęs, ir Tu išgydei mane.

3 Viešpatie, Tu išvedei iš mirusiųjų buveinės mano sielą, išlaikei mane gyvą, kad nenužengčiau į duobę.

4 Giedokite Viešpačiui, Jo šventieji, dėkokite prisiminę Jo šventumą.

5 Tik akimirksnį trunka Jo rūstybė, o visą gyvenimą lydi Jo palankumas. Vakare ateina verksmas, o rytą­džiūgavimas.

6 Būdamas saugus, sakiau: "Niekados nesvyruosiu!"

7 Viešpatie, savo palankumu suteikei man tvirtybę. Kai paslėpei savo veidą­nusigandau.

8 Tavęs, Viešpatie, šaukiaus, savo Viešpatį maldavau:

9 "Kokia Tau nauda iš mano kraujo, iš to, kad nužengsiu į duobę? Ar girs Tave dulkės, ar jos skelbs Tavo tiesą?

10 Išgirsk, Viešpatie, ir pasigailėk manęs; Viešpatie, būk man padėjėjas!"

11 Tu pavertei mano raudą džiaugsmu; atrišai mano ašutinę ir apjuosei linksmybe,

12 kad Tau giedotų mano siela ir netylėtų. Viešpatie, mano Dieve, visados Tau dėkosiu.