1 Žalm Azafův. Bůh stojí v shromáždění Božím, u prostřed bohů soud čině, a dí:

2 Dokudž souditi budete nespravedlivě, a osoby nešlechetných přijímati? Sélah.

3 Zastávejte bídného a sirotka, utištěného a chudého spravedliva vyhlašujte.

4 Vytrhněte bídného a nuzného, z ruky nešlechetných vytrhněte ho.

5 Ale nevědí nic, nerozumějí nic; ve tmách ustavně chodí, až se proto všickni základové země pohybují.

6 Řeklť jsem já byl: Bohové jste, a synové Nejvyššího vy všickni;

7 A však jako i jiní lidé zemřete, a jako jeden z knížat padnete.

8 Povstaniž, ó Bože, suď zemi; nebo ty dědičně vládneš všemi národy.

1 Dievas pakyla dievų susirinkime, dievams teismą daro:

2 "Ar dar ilgai teisite neteisingai ir pataikausite nedorėliams?

3 Ginkite vargšus ir našlaičius, beturčių ir paniekintųjų saugokite teises.

4 Vargšus ir beturčius iš nedorėlių rankų vaduokite!"

5 Jie neišmano ir nesupranta, jie vaikščioja tamsoje, todėl visi žemės pamatai svyruoja.

6 Aš tariau: "Jūs esate dievai ir Aukščiausiojo sūnūs.

7 Tačiau jūs mirsite kaip žmonės, krisite kaip bet kuris kunigaikštis".

8 Pakilk, Dieve, teisk žemę, nes visos tautos Tau priklauso!