1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.

2 Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

3 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

4 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

5 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

6 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

7 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

8 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

9 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

10 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

11 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

12 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

13 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

14 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

15 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

16 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

17 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

18 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

19 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

20 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

21 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

22 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

23 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

24 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

25 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

26 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

27 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

28 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

29 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

30 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

31 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]

1 Mano Dieve, mano Dieve, kodėl mane apleidai? Mano šauksmas toli nuo mano pagalbos.

2 Mano Dieve, šaukiuosi Tavęs dieną, bet Tu neišklausai, ir naktį aš nenutylu.

3 Tu esi šventas, kuris gyveni Izraelio gyriuje.

4 Mūsų tėvai pasitikėjo Tavimi, ir Tu išgelbėjai juos.

5 Šaukėsi Tavęs ir buvo išgelbėti, pasitikėjo tavimi ir nebuvo sugėdinti.

6 Aš­ne žmogus, bet kirmėlė, žmonių išjuoktas, tautos paniekintas.

7 Kas mane mato, tyčiojasi iš manęs, sustato lūpas, kraipo galvą:

8 "Jis pasitikėjo Viešpačiu, teišvaduoja jį dabar, teišgelbsti jį, nes jį pamėgo".

9 Tu gi mane išėmei iš įsčių, mane saugojai prie motinos krūtų.

10 Tavo globai buvau pavestas nuo gimimo, nuo pirmosios dienos buvai mano Dievas.

11 Nebūk toli nuo manęs, nes bėda yra arti ir nėra, kas padėtų.

12 Daug veršių mane apsupo, Bašano jaučiai mane apstojo.

13 Jie išsižiojo prieš mane tarsi plėšrus ir riaumojantis liūtas.

14 Aš išlietas lyg vanduo. Išnarstyti visi mano kaulai. Mano širdis kaip vaškas, ištirpęs krūtinėje.

15 Mano jėgos išdžiūvo lyg šukė, prie gomurio limpa liežuvis; į mirties dulkes Tu atvedei mane.

16 Apspito mane šunys, nedorėlių gauja aplink mane. Jie pervėrė mano rankas ir kojas.

17 Galiu suskaičiuoti visus savo kaulus. O jie žiūri ir stebi mane,

18 drabužius mano dalijas, meta dėl mano apdaro burtą.

19 Bet, Viešpatie, nebūk toli nuo manęs. Mano stiprybe, skubėk man padėti.

20 Nuo kardo gelbėk mano sielą, iš šuns letenų­mano gyvybę.

21 Iš liūto nasrų gelbėk ir nuo stumbro ragų išgirdęs išvaduok mane.

22 Tavąjį vardą paskelbsiu broliams, susirinkimo viduryje girsiu Tave.

23 Kurie bijote Viešpaties, girkite Jį! Šlovinkite Jį, visi Jokūbo palikuonys, bijokite Jo, visi Izraelio vaikai!

24 Jis nepaniekino ir neatstūmė nuskriausto vargšo, nuo jo nepaslėpė veido, jo šauksmą išklausė.

25 Jį girsiu dideliame susirinkime, vykdysiu įžadus tarp tų, kurie Jo bijo.

26 Vargšai valgys ir pasisotins, Viešpatį girs visi, kas Jo ieško; jūsų širdys tegyvuoja per amžius!

27 Prisimins ir gręšis į Viešpatį visi žemės pakraščiai, Jo akivaizdoje lenksis pagonių tautos.

28 Viešpačiui priklauso karalystė, Jis viešpatauja pagonims.

29 Visi žemės riebieji valgys ir pagarbins Jį, prieš Jį nusilenks tie, kurie į dulkes nužengia ir negali išlaikyti savo sielos gyvos.

30 Palikuonys tarnaus Jam, jie pasakos apie Viešpatį būsimai kartai.

31 Jie ateis ir paskelbs Jo teisumą gimsiančiai tautai: "Viešpats tai padarė".