1 Wohl denen, deren Weg unsträflich ist, die da wandeln nach dem Gesetze des HERRN!
2 Wohl denen, die seine Zeugnisse beobachten, die ihn von ganzem Herzen suchen,
3 die auch kein Unrecht getan haben, die auf seinen Wegen gegangen sind!
4 Du hast deine Befehle gegeben, daß man sie fleißig beobachte.
5 O daß meine Wege dahin zielten, deine Satzungen zu befolgen!
6 Dann werde ich nicht zuschanden, wenn ich auf alle deine Gebote sehe.
7 Ich werde dir mit aufrichtigem Herzen danken, wenn ich die Verordnungen deiner Gerechtigkeit lerne.
8 Deine Satzungen will ich befolgen; verlaß mich nicht ganz und gar!
9 Wie wird ein Jüngling seinen Weg unsträflich gehen? Wenn er sich hält nach deinem Wort!
10 Ich habe dich von ganzem Herzen gesucht; laß mich nicht abirren von deinen Geboten!
11 Ich habe dein Wort in meinem Herzen geborgen, auf daß ich nicht an dir sündige.
12 Gelobt seist du, o HERR! Lehre mich deine Satzungen.
13 Mit meinen Lippen zähle ich alle Verordnungen deines Mundes auf.
14 Ich freue mich des Weges deiner Zeugnisse, wie über lauter Reichtümer.
15 Ich will über deine Wege nachsinnen und auf deine Pfade achten.
16 Ich habe meine Lust an deinen Satzungen und vergesse deines Wortes nicht.
17 Gewähre deinem Knecht, daß ich lebe und dein Wort befolge!
18 Öffne meine Augen, daß ich erblicke die Wunder in deinem Gesetz!
19 Ich bin ein Gast auf Erden; verbirg deine Gebote nicht vor mir!
20 Meine Seele ist zermalmt vor Sehnsucht nach deinen Verordnungen allezeit.
21 Du hast die Übermütigen gescholten, die Verfluchten, welche von deinen Geboten abirren.
22 Wälze Schimpf und Schande von mir ab; denn ich habe deine Zeugnisse bewahrt!
23 Sogar Fürsten sitzen und bereden sich wider mich; aber dein Knecht sinnt über deine Satzungen.
24 Ja, deine Zeugnisse sind meine Freude; sie sind meine Ratgeber.
25 Meine Seele klebt am Staube; belebe mich nach deiner Verheißung!
26 Ich habe meine Wege erzählt, und du hast mir geantwortet; lehre mich deine Satzungen!
27 Laß mich den Weg deiner Befehle verstehen und deine Wunder betrachten!
28 Meine Seele weint vor Kummer; richte mich auf nach deinem Wort!
29 Entferne von mir den falschen Weg und begnadige mich mit deinem Gesetz!
30 Ich habe den Weg der Wahrheit erwählt und deine Verordnungen vor mich hingestellt.
31 HERR, ich hange an deinen Zeugnissen; laß mich nicht zuschanden werden!
32 Ich laufe den Weg deiner Gebote; denn du machst meinem Herzen Raum.
33 Zeige mir, HERR, den Weg deiner Satzungen, daß ich ihn bewahre bis ans Ende.
34 Unterweise mich, so will ich dein Gesetz bewahren und es von ganzem Herzen befolgen.
35 Laß mich wandeln auf dem Pfad deiner Gebote; denn ich habe Lust daran.
36 Neige mein Herz zu deinen Zeugnissen und nicht zur Habsucht!
37 Wende meine Augen ab, daß sie nicht nach Eitlem sehen; erquicke mich auf deinen Wegen!
38 Erfülle an deinem Knechte deine Verheißung, die denen gilt, die dich fürchten.
39 Wende die Beschimpfung von mir ab, die ich fürchte; denn deine Verordnungen sind gut!
40 Siehe, ich sehne mich nach deinen Befehlen; erquicke mich durch deine Gerechtigkeit!
41 Deine Gnade, o HERR, komme über mich, dein Heil nach deinem Wort!
42 Damit ich dem antworten kann, der mich schmäht; denn ich verlasse mich auf dein Wort.
43 Und entziehe nicht allzusehr meinem Munde das Wort der Wahrheit; denn ich harre auf deine Verordnungen!
44 Und ich will dein Gesetz stets bewahren, immer und ewiglich.
45 Und ich möchte auf weitem Raum wandeln; denn ich habe deine Befehle erforscht.
46 Und ich will von deinen Zeugnissen reden vor Königen und mich nicht schämen.
47 Und ich will mich an deinen Befehlen vergnügen; denn ich liebe sie.
48 Und ich will meine Hände nach deinen Befehlen ausstrecken, weil ich sie liebe, und will nachdenken über deine Satzungen.
49 Gedenke des Wortes an deinen Knecht, auf welches du mich hoffen ließest!
50 Das ist mein Trost in meinem Elend, daß dein Wort mich erquickt.
51 Die Übermütigen haben mich arg verspottet; dennoch bin ich von deinem Gesetz nicht abgewichen.
52 Ich gedachte deiner Verordnungen, HERR, die von Ewigkeit her sind, und das tröstete mich.
53 Zornglut hat mich ergriffen wegen der Gottlosen, die dein Gesetz verlassen.
54 Deine Satzungen sind meine Lieder geworden im Hause meiner Wallfahrt.
55 HERR, des Nachts habe ich an deinen Namen gedacht und dein Gesetz bewahrt.
56 Das ist mir zuteil geworden, daß ich deine Befehle befolgen darf.
57 Ich sage: Das ist mein Teil, o HERR, die Beobachtung deiner Worte!
58 Ich flehe von ganzem Herzen um deine Gunst: Sei mir gnädig, wie du verheißen hast!
59 Als ich meine Wege überlegte, wandte ich meine Füße zu deinen Zeugnissen.
60 Ich habe mich beeilt und nicht gesäumt, deine Gebote zu befolgen.
61 Als die Schlingen der Gottlosen mich umgaben, vergaß ich deines Gesetzes nicht.
62 Mitten in der Nacht stehe ich auf, dir zu danken für die Verordnungen deiner Gerechtigkeit.
63 Ich bin verbunden mit allen, die dich fürchten, und die deine Befehle befolgen.
64 HERR, die Erde ist voll deiner Gnade; lehre mich deine Satzungen!
65 Du hast deinem Knechte wohlgetan, o HERR, nach deinem Wort.
66 Lehre mich rechte Einsicht und Verständnis; denn ich vertraue deinen Befehlen.
67 Ehe ich gedemütigt ward, irrte ich, nun aber befolge ich dein Wort.
68 Du bist gut und wohltätig; lehre mich deine Satzungen!
69 Die Stolzen haben mich mit Lügen besudelt; ich beobachte von ganzem Herzen deine Befehle.
70 Ihr Herz ist stumpf wie von Fett; ich aber vergnüge mich an deinem Gesetz.
71 Es war gut für mich, daß ich gedemütigt wurde, auf daß ich deine Satzungen lernte.
72 Das Gesetz deines Mundes ist besser für mich als Tausende von Gold und Silberstücken.
73 Deine Hände haben mich gemacht und bereitet; gib mir Verstand, daß ich deine Befehle lerne!
74 Die dich fürchten, werden mich sehen und sich freuen, daß ich auf dein Wort gewartet habe.
75 HERR, ich weiß, daß deine Verordnungen gerecht sind und daß du mich in Treue gedemütigt hast.
76 Laß doch deine Gnade mir zum Trost gereichen, wie du deinem Knechte zugesagt hast!
77 Laß mir deine Barmherzigkeit widerfahren, daß ich lebe! Denn dein Gesetz ist meine Lust.
78 Laß die Stolzen zuschanden werden, weil sie mir mit Lügen Unrecht getan; ich aber denke über deine Befehle nach.
79 Mir wird zufallen, wer dich fürchtet und deine Zeugnisse anerkennt.
80 Mein Herz soll sich gänzlich an deine Satzungen halten, damit ich nicht zuschanden werde.
81 Meine Seele schmachtet nach deinem Heil; ich harre auf dein Wort.
82 Meine Augen schmachten nach deinem Wort und fragen: Wann wirst du mich trösten?
83 Bin ich auch geworden wie ein Schlauch im Rauch, so habe ich doch deiner Satzungen nicht vergessen.
84 Wieviel sind noch der Tage deines Knechtes? Wann willst du an meinen Verfolgern das Urteil vollziehen?
85 Die Übermütigen haben mir Gruben gegraben, sie, die sich nicht nach deinem Gesetze richten.
86 Alle deine Gebote sind Wahrheit; sie aber verfolgen mich mit Lügen; hilf mir!
87 Sie hätten mich fast umgebracht auf Erden; dennoch verließ ich deine Befehle nicht.
88 Erhalte mich am Leben nach deiner Gnade, so will ich die Zeugnisse deines Mundes bewahren.
89 Auf ewig, o HERR, steht dein Wort im Himmel fest;
90 von einem Geschlecht zum andern währt deine Treue! Du hast die Erde gegründet, und sie steht;
91 nach deinen Ordnungen stehen sie noch heute; denn es muß dir alles dienen!
92 Wäre dein Gesetz nicht meine Lust gewesen, so wäre ich vergangen in meinem Elend.
93 Ich will deine Befehle auf ewig nicht vergessen; denn durch sie hast du mich belebt.
94 Ich bin dein; rette mich, denn ich habe deine Befehle gesucht!
95 Die Gottlosen lauern mir auf, um mich zu verderben; aber ich merke auf deine Zeugnisse.
96 Von aller Vollkommenheit habe ich ein Ende gesehen; aber dein Gebot ist unbeschränkt.
97 Wie habe ich dein Gesetz so lieb! Ich denke darüber nach den ganzen Tag.
98 Dein Gebot macht mich weiser als meine Feinde; denn es bleibt ewiglich bei mir.
99 Ich bin verständiger geworden als alle meine Lehrer, denn deine Zeugnisse sind mein Sinnen.
100 Ich bin einsichtiger als die Alten; denn ich achte auf deine Befehle.
101 Von allen schlechten Wegen habe ich meine Füße abgehalten, um dein Wort zu befolgen.
102 Von deinen Verordnungen bin ich nicht abgewichen; denn du hast mich gelehrt.
103 Wie süß ist deine Rede meinem Gaumen, mehr denn Honig meinem Mund!
104 Von deinen Befehlen werde ich verständig; darum hasse ich jeden Lügenpfad.
105 Dein Wort ist meines Fußes Leuchte und ein Licht für meinen Pfad.
106 Ich habe geschworen und werde es halten, daß ich die Verordnungen deiner Gerechtigkeit bewahren will.
107 Ich bin tief gebeugt; HERR, erquicke mich nach deinem Wort!
108 HERR, laß dir wohlgefallen die freiwilligen Opfer meines Mundes und lehre mich deine Verordnungen!
109 Meine Seele ist beständig in meiner Hand, und ich vergesse deines Gesetzes nicht.
110 Die Gottlosen haben mir eine Schlinge gelegt; aber ich bin von deinen Befehlen nicht abgeirrt.
111 Deine Zeugnisse sind mein ewiges Erbe; denn sie sind meines Herzens Wonne.
112 Ich habe mein Herz geneigt, deine Satzungen auf ewig zu erfüllen.
113 Ich hasse die Unentschiedenen; aber dein Gesetz habe ich lieb.
114 Du bist mein Schirm und mein Schild; ich harre auf dein Wort.
115 Weichet von mir, ihr Übeltäter, daß ich die Gebote meines Gottes befolge!
116 Unterstütze mich nach deiner Verheißung, daß ich lebe und nicht zuschanden werde mit meiner Hoffnung!
117 Stärke du mich, so ist mir geholfen und ich werde mich an deinen Satzungen stets ergötzen!
118 Du wirst alle zu leicht erfinden, die von deinen Satzungen abweichen; denn eitel Betrug ist ihre Täuschung.
119 Wie Schlacken räumst du alle Gottlosen von der Erde fort; darum liebe ich deine Zeugnisse.
120 Mein Fleisch schaudert aus Furcht vor dir, und ich habe Ehrfurcht vor deinen Verordnungen!
121 Ich habe Recht und Gerechtigkeit geübt; überlaß mich nicht meinen Unterdrückern!
122 Stehe ein zum Besten deines Knechtes, daß mich die Übermütigen nicht unterdrücken!
123 Meine Augen schmachten nach deinem Heil und nach dem Wort deiner Gerechtigkeit.
124 Handle mit deinem Knecht nach deiner Gnade und lehre mich deine Satzungen!
125 Ich bin dein Knecht; unterweise mich, daß ich deine Zeugnisse verstehe!
126 Es ist Zeit, daß der HERR handle; sie haben dein Gesetz gebrochen!
127 Darum liebe ich deine Befehle mehr als Gold und als feines Gold;
128 darum lobe ich mir alle deine Gebote und hasse jeden trügerischen Pfad.
129 Wunderbar sind deine Zeugnisse; darum bewahrt sie meine Seele.
130 Die Erschließung deiner Worte erleuchtet und macht die Einfältigen verständig.
131 Begierig öffne ich meinen Mund; denn mich verlangt nach deinen Befehlen.
132 Wende dich zu mir und sei mir gnädig nach dem Rechte derer, die deinen Namen lieben.
133 Mache meine Schritte fest durch dein Wort und laß kein Unrecht über mich herrschen!
134 Erlöse mich von der Bedrückung durch Menschen, so will ich deine Befehle befolgen!
135 Laß dein Angesicht leuchten über deinen Knecht und lehre mich deine Satzungen!
136 Tränenströme fließen aus meinen Augen, weil man dein Gesetz nicht befolgt.
137 HERR, du bist gerecht, und deine Verordnungen sind richtig!
138 Du hast deine Zeugnisse gerecht und sehr treu abgefaßt.
139 Mein Eifer hat mich verzehrt, weil meine Feinde deine Worte vergessen haben.
140 Deine Rede ist wohlgeläutert, und dein Knecht hat sie lieb.
141 Ich bin gering und verachtet; deine Befehle habe ich nicht vergessen.
142 Deine Gerechtigkeit ist auf ewig gerecht, und dein Gesetz ist Wahrheit.
143 Angst und Not haben mich betroffen; aber deine Befehle sind meine Lust.
144 Deine Zeugnisse sind auf ewig gerecht; unterweise mich, so werde ich leben!
145 Ich rufe von ganzem Herzen: HERR, erhöre mich; deine Satzungen will ich befolgen!
146 Ich rufe zu dir; errette mich, so will ich deine Zeugnisse bewahren!
147 Vor der Morgendämmerung komme ich und schreie; ich harre auf dein Wort.
148 Meine Augen kommen den Nachtwachen zuvor, daß ich über deine Reden nachdenke.
149 Höre meine Stimme nach deiner Gnade, o HERR, erquicke mich nach deinem Recht!
150 Die dem Laster nachjagen, sind nah; von deinem Gesetz sind sie fern.
151 Du bist nahe, o HERR, und alle deine Gebote sind wahr.
152 Längst weiß ich aus deinen Zeugnissen, daß du sie auf ewig gegründet hast.
153 Siehe mein Elend an und errette mich; denn ich habe deines Gesetzes nicht vergessen!
154 Führe meine Sache und erlöse mich; erquicke mich durch dein Wort!
155 Das Heil ist fern von den Gottlosen; denn sie fragen nicht nach deinen Satzungen.
156 Deine Barmherzigkeit ist groß, o HERR; erquicke mich nach deinen Verordnungen!
157 Meiner Verfolger und Widersacher sind viele; dennoch habe ich mich nicht von deinen Zeugnissen abgewandt.
158 Wenn ich die Abtrünnigen ansehe, so ekelt mir, weil sie dein Wort nicht beachten.
159 Siehe, ich liebe deine Befehle; o HERR, erquicke mich nach deiner Gnade!
160 Die Summe deines Wortes ist Wahrheit, und alle Verordnungen deiner Gerechtigkeit bleiben ewig.
161 Fürsten verfolgen mich ohne Ursache; aber vor deinem Wort fürchtet sich mein Herz.
162 Ich freue mich über dein Wort wie einer, der große Beute findet.
163 Ich hasse Lügen und habe Greuel daran; aber dein Gesetz habe ich lieb.
164 Ich lobe dich des Tages siebenmal wegen der Ordnungen deiner Gerechtigkeit.
165 Großen Frieden haben, die dein Gesetz lieben, und nichts bringt sie zu Fall.
166 Ich warte auf dein Heil, o HERR, und erfülle deine Befehle.
167 Meine Seele bewahrt deine Zeugnisse und liebt sie sehr.
168 Ich habe deine Befehle und deine Zeugnisse bewahrt; denn alle meine Wege sind vor dir.
169 HERR, laß mein Schreien vor dich kommen; unterweise mich nach deinem Wort!
170 Laß mein Flehen vor dich kommen; errette mich nach deiner Verheißung!
171 Meine Lippen sollen überfließen von Lob, wenn du mich deine Satzungen lehrst.
172 Meine Zunge soll deine Rede singen; denn alle deine Gebote sind gerecht.
173 Deine Hand komme mir zu Hilfe; denn ich habe deine Befehle erwählt.
174 Ich habe Verlangen nach deinem Heil, o HERR, und dein Gesetz ist meine Lust.
175 Meine Seele soll leben und dich loben, und deine Verordnungen seien meine Hilfe!
176 Ich bin verirrt wie ein verlorenes Schaf; suche deinen Knecht! Denn deine Gebote habe ich nicht vergessen!
1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126 Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141 Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám.
167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174 Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má.
175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.