1 Warum toben die Heiden und reden die Völker vergeblich?

2 Die Könige der Erde stehen zusammen, und die Fürsten verabreden sich wider den HERRN und wider seinen Gesalbten:

3 »Wir wollen ihre Bande zerreißen und ihre Fesseln von uns werfen!«

4 Der im Himmel thront, lacht, der HERR spottet ihrer.

5 Dann wird er zu ihnen reden in seinem Zorn und sie schrecken mit seinem Grimm:

6 »Ich habe meinen König eingesetzt auf Zion, meinem heiligen Berge!«

7 Ich will erzählen vom Ratschluß des HERRN; er hat zu mir gesagt: »Du bist mein Sohn, heute habe ich dich gezeugt

8 Heische von mir, so will ich dir die Nationen zum Erbe geben und die Enden der Erde zu deinem Eigentum.

9 Du sollst sie mit eisernem Zepter zerschmettern, wie Töpfergeschirr sie zerschmeißen!«

10 So nehmet nun Verstand an, ihr Könige, und lasset euch warnen, ihr Richter der Erde!

11 Dienet dem HERRN mit Furcht und frohlocket mit Zittern.

12 Küsset den Sohn, daß er nicht zürne und ihr nicht umkommet auf dem Wege; denn wie leicht kann sein Zorn entbrennen! Wohl allen, die sich bergen bei ihm!

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.