1 Dem Vorsänger. Ein Psalm Davids.

2 Wohl dem, der auf den Dürftigen achthat; ihn wird der HERR erretten zur bösen Zeit;

3 der HERR wird ihn bewahren und am Leben erhalten; es wird ihm auf Erden wohl ergehen, und du wirst ihn nicht in den Willen seiner Feinde geben.

4 Der HERR wird ihn auf seinem Siechbett erquicken; du machst, daß sein Zustand sich wendet, wenn er krank ist.

5 Ich sprach: HERR, sei mir gnädig, heile meine Seele; denn ich habe an dir gesündigt.

6 Meine Feinde wünschen mir Unglück: Wann wird er sterben, daß sein Name untergeht?

7 Und wenn einer kommt, mich zu besuchen, so redet er Lügen, sein Herz sammelt sich Bosheit; er geht hinaus und spricht davon!

8 Alle, die mich hassen, flüstern miteinander über mich; sie haben mir Böses zugedacht:

9 »Ein Belialsspruch haftet ihm an; wer einmal liegt, steht nicht wieder auf!«

10 Auch mein Freund, dem ich vertraute, der mein Brot aß, hat die Ferse wider mich erhoben.

11 Du aber, HERR, sei mir gnädig und richte mich auf, so will ich es ihnen vergelten.

12 Daran erkenne ich, daß du Gefallen an mir hast, wenn mein Feind nicht über mich triumphieren darf.

13 Mich aber hast du in meiner Unschuld erhalten und lässest mich auf ewig vor deinem Angesicht stehen.

14 Gelobt sei der HERR, der Gott Israels, von Ewigkeit zu Ewigkeit! Amen, Amen!

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův.

2 Blahoslavený, kdož prozřetelný soud činí o chudém; v den zlý vysvobodí jej Hospodin.

3 Hospodin ho ostřeže, a obživí jej; blažený bude na zemi, aniž ho vydá líbosti nepřátel jeho.

4 Hospodin ho na ložci ve mdlobě posilí, všecko ležení jeho v nemoci jeho promění.

5 Já řekl jsem: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav duši mou, nebo jsem tobě zhřešil.

6 Nepřátelé moji mluvili zle o mně, řkouce: Skoro-liž umřel, a zahyne jméno jeho?

7 A jestliže kdo z nich přichází, aby mne navštívil, pochlebenství mluví; srdce jeho sbírá sobě nepravost, a vyjda ven, roznáší ji.

8 Sšeptávají se spolu proti mně všickni, kteříž mne nenávidí, a přičítají mi zlé věci, říkajíce:

9 Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho, a kdyžtě se složil nepovstaneť zase.

10 Také i ten, s nímž jsem byl v přátelství, jemuž jsem se dověřoval, a kterýž jídal chléb můj, pozdvihl paty proti mně.

11 Ale ty, Hospodine, smiluj se nade mnou, a pozdvihni mne, a odplatím jim;

12 Abych odtud poznal, že mne sobě libuješ, když by se neradoval nade mnou nepřítel můj.

13 Mne pak v upřímnosti mé zachováš, a postavíš před oblíčejem svým na věky. [ (Psalms 41:14) Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, od věků až na věky, Amen i Amen. ]