1 Ein Psalmlied. Von David.
2 O Gott, mein Herz ist bereit: ich will singen und spielen; wach auf, meine Seele!
3 Psalter und Harfe, wacht auf! Ich will die Morgenröte wecken.
4 HERR, ich will dir danken unter den Völkern und dir singen unter den Nationen;
5 denn groß bis über den Himmel ist deine Gnade, und bis an die Wolken reicht deine Treue.
6 Erhebe dich über die Himmel, o Gott, und über die ganze Erde deine Herrlichkeit!
7 Auf daß deine Geliebten errettet werden, laß siegen deine Rechte und erhöre uns!
8 Gott hat gesprochen in seinem Heiligtum: »Ich will frohlocken! Ich will Sichem verteilen und das Tal Suchot ausmessen.
9 Gilead ist mein, Manasse ist mein, Ephraim ist meines Hauptes Wehr, Juda mein Herrscherstab;
10 Moab ist mein Waschbecken, über Edom werfe ich meinen Schuh, über Philistäa jauchze ich!«
11 Wer führt mich in eine feste Stadt, wer geleitet mich bis nach Edom?
12 Hast du, o Gott, uns nicht verstoßen und willst nicht ausziehen, o Gott, mit unserm Heer?
13 Schaffe uns Hilfe in der Not, denn eitel ist Menschenhilfe!
14 Mit Gott wollen wir Taten tun; er wird unsre Feinde untertreten.
1 Píseň a žalm Davidův.
2 Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má.
3 Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám.
4 Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy.
5 Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.
6 Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.
7 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne.
8 Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím.
9 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.
10 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu.
11 Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země?
12 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi?
13 Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská. [ (Psalms 108:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše. ]