1 Eine Unterweisung. Von Etan, dem Esrachiten:
2 Die Gnadenerweisungen des HERRN will ich ewiglich besingen und seine Wahrheit mit meinem Munde verkündigen von Geschlecht zu Geschlecht.
3 Und zwar sage ich: Auf ewig wird die Gnade gebaut, in den Himmeln bestätigst du deine Treue:
4 »Ich habe mit meinem Auserwählten einen Bund geschlossen, habe meinem Knecht David geschworen:
5 Auf ewig will ich deinen Samen bestätigen und für alle Geschlechter bauen deinen Thron!« (Pause.)
6 Und die Himmel werden deine Wundertat preisen, o HERR, ja, deine Treue in der Gemeinde der Heiligen!
7 Denn wer in den Wolken ist dem HERRN zu vergleichen, wer ist dem HERRN ähnlich unter den Göttersöhnen?
8 Gott ist sehr schrecklich im Kreise der Heiligen und furchtbar über alle um ihn her.
9 HERR, Gott der Heerscharen, wer ist mächtig wie du? Und deine Treue ist um dich her!
10 Du herrschest über das stolze Meer; wenn sich seine Wellen erheben, so glättest du sie.
11 Du hast Rahab wie einen Erschlagenen zermalmt, mit deinem starken Arm zerstreutest du deine Feinde.
12 Dein ist der Himmel, dir gehört auch die Erde, der Weltkreis und was ihn erfüllt; du hast es alles gegründet.
13 Norden und Süden hast du erschaffen, Tabor und Hermon jauchzen ob deines Namens.
14 Du hast einen Arm voll Kraft, stark ist deine Hand, hoch erhoben deine Rechte.
15 Recht und Gerechtigkeit sind deines Thrones Feste, Gnade und Treue gehen vor deinem Angesicht her.
16 Wohl dem Volk, das den Jubelschall kennt! O HERR, im Lichte deines Angesichts werden sie wandeln.
17 Ob deines Namens frohlocken sie allezeit und sind erhoben durch deine Gerechtigkeit;
18 denn du bist ihr mächtiger Ruhm und durch deine Huld wird unser Horn erhöht.
19 Denn vom HERRN kommt unser Schild und vom Heiligen Israels unser König.
20 Damals redetest du durch ein Gesicht mit deinen Frommen und sprachst: »Ich habe die Hilfe einem Helden übertragen, einen Auserwählten aus dem Volk erhöht;
21 ich habe meinen Knecht David gefunden und ihn mit meinem heiligen Öl gesalbt;
22 meine Hand soll beständig mit ihm sein, und mein Arm soll ihn stärken.
23 Kein Feind soll ihn überlisten und kein Ruchloser ihn unterdrücken;
24 sondern ich will seine Widersacher vor ihm zermalmen und seine Hasser schlagen;
25 aber meine Treue und Gnade sollen mit ihm sein, und in meinem Namen soll sein Horn sich erheben.
26 Und ich will seine Hand ins Meer tauchen und seine Rechte in die Ströme.
27 Er wird zu mir rufen: Du bist mein Vater, mein Gott und der Fels meines Heils.
28 Und ich will ihn zum Erstgeborenen machen, zum Höchsten der Könige auf Erden.
29 Auf ewig bewahre ich ihm meine Gnade, und mein Bund soll ihm festbleiben.
30 Und ich setze seinen Samen auf ewig ein und mache seinen Thron wie die Tage des Himmels.
31 Wenn seine Söhne mein Gesetz verlassen und nicht in meinen Verordnungen wandeln,
32 wenn sie meine Satzungen entheiligen und meine Gebote nicht beachten,
33 so will ich ihre Sünden mit der Rute heimsuchen und ihre Missetat mit Schlägen;
34 aber meine Gnade will ich ihm nicht entziehen und meine Treue nicht verleugnen;
35 meinen Bund will ich nicht ungültig machen und nicht ändern, was über meine Lippen gekommen ist.
36 Einmal habe ich bei meiner Heiligkeit geschworen; sollte ich David belügen?
37 Sein Same soll ewig bleiben und sein Thron wie die Sonne vor mir;
38 wie der Mond soll er ewig bestehen und wie der Zeuge in den Wolken zuverlässig sein!« (Pause.)
39 Und doch hast du verstoßen und verworfen und bist zornig geworden über deinen Gesalbten!
40 Du verachtest den Bund deines Knechtes und trittst seine Krone zu Boden;
41 du hast alle seine Mauern zerrissen und seine Festungen in Trümmer gelegt;
42 es berauben ihn alle, die vorüberziehen, er ist seinen Nachbarn zum Gespött;
43 du hast die rechte Hand seiner Widersacher erhöht, hast allen seinen Feinden Freude gemacht;
44 du ließest zurückweichen sein scharfes Schwert und schenktest ihm keinen Sieg im Krieg;
45 du hast seinem Glanz ein Ende gemacht und seinen Thron zu Boden gestürzt;
46 du hast die Tage seiner Jugend verkürzt und ihn mit Schande bedeckt. (Pause.)
47 Wie lange, o HERR, willst du dich so verbergen? Soll dein Zorn stets wie Feuer brennen?
48 Gedenke mein! Was ist das Leben? Warum willst du alle Menschenkinder vergeblich erschaffen haben?
49 Wo ist einer, der den Tod nicht sähe und seine Seele erretten könnte von des Totenreichs Gewalt? (Pause.)
50 Wo sind, o Herr, deine frühern Gnadenerweise, die du dem David in deiner Treue zugeschworen hast?
51 Gedenke, o Herr, der Schmach, die deinen Knechten angetan wird, daß ich in meinem Busen den Hohn der vielen Völker trage,
52 womit deine Feinde dich, HERR, schmähen, womit sie schmähen die Fußstapfen deines Gesalbten!
53 Gepriesen sei der HERR ewiglich! Amen, Amen!
1 Vyučující, složený od Etana Ezrachitského.
2 O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
3 Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
4 Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
5 Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah.
6 Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
7 Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
8 Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
9 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
10 Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
11 Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
12 Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
13 Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
14 Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
15 Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
16 Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
17 Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
18 Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
19 Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
20 Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
21 Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
22 A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
23 Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
24 Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
25 Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
26 A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
27 On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
28 Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
29 Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
30 Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
31 Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
32 Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
33 Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
34 Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
35 Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
36 Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
37 Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
38 Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
39 Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
40 Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
41 Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
42 Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
43 Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
44 Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
45 Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
46 Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah.
47 Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
48 Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
49 Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah.
50 Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
51 Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
52 Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. [ (Psalms 89:53) Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen. ]