1 Ein Wallfahrtslied. Gedenke, o HERR, dem David alle seine Mühen,
2 daß er dem HERRN schwur und dem Mächtigen Jakobs gelobte:
3 Ich will nicht in das Zelt meines Hauses gehen, noch auf das Lager meines Bettes steigen,
4 ich will meinen Augen keinen Schlaf und meinen Augenlidern keinen Schlummer gönnen,
5 bis ich eine Stätte gefunden habe für den HERRN, eine Wohnung für den Mächtigen Jakobs!
6 Siehe, wir hörten, sie sei zu Ephrata; wir haben sie gefunden im Gefilde von Jear!
7 Wir wollen kommen zu seiner Wohnung, wir wollen anbeten beim Schemel seiner Füße!
8 HERR, mache dich auf zu deiner Ruhestatt, du und die Lade deiner Macht!
9 Deine Priester sollen sich in Gerechtigkeit kleiden, und deine Frommen sollen jubeln.
10 Um Davids, deines Knechtes willen weise nicht ab das Angesicht deines Gesalbten!
11 Der HERR hat David in Wahrheit geschworen, davon wird er nicht abgehen: »Von der Frucht deines Leibes will ich setzen auf deinen Thron!
12 Werden deine Söhne meinen Bund bewahren und meine Zeugnisse, die ich sie lehren will, so sollen auch ihre Söhne für immer sitzen auf deinem Thron!«
13 Denn der HERR hat Zion erwählt und sie zu seiner Wohnung begehrt:
14 »Dies ist für immer meine Ruhestatt, hier will ich wohnen; denn so habe ich es begehrt.
15 Ihre Nahrung will ich reichlich segnen, ihre Armen sättigen mit Brot.
16 Ihre Priester will ich mit Heil bekleiden, und ihre Frommen sollen jubeln.
17 Dort will ich dem David ein Horn hervorsprossen lassen, eine Leuchte zurichten meinem Gesalbten.
18 Seine Feinde will ich mit Schande bekleiden; aber auf ihm soll seine Krone glänzen!«
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.