1 Ein Psalm Asaphs. Nur gut ist Gott gegen Israel, gegen die, welche reinen Herzens sind.
2 Ich aber hätte schier gestrauchelt mit meinen Füßen, wie leicht hätte ich einen Mißtritt getan!
3 Denn ich beneidete die Übermütigen, als ich den Frieden der Gottlosen sah.
4 Denn sie leiden keine Qual bis zu ihrem Tod, und ihr Leib ist wohlgenährt.
5 Sie werden nicht bemüht wie andere Leute und nicht geschlagen wie andere Menschen.
6 Darum schmücken sie sich stolz und kleiden sich frech.
7 Ihr Gesicht strotzt von Fett, sie bilden sich sehr viel ein.
8 Sie reden höhnisch und boshaft, drohen mit höherer Gewalt.
9 Sie reden, als käme es vom Himmel; ihre Worte haben Geltung auf Erden.
10 Darum wendet sich auch das Volk ihnen zu, und es wird von ihnen viel Wasser aufgesogen.
11 Und sie sagen: »Was merkt Gott? Weiß der Höchste überhaupt etwas?«
12 Siehe, das sind die Gottlosen; denen geht es immer gut, und sie werden reich!
13 Ganz umsonst habe ich mein Herz rein erhalten und meine Hände in Unschuld gewaschen;
14 denn ich bin doch täglich geschlagen worden, und meine Strafe ist alle Morgen da!
15 Wollte ich auch so rechnen, siehe, so würde ich das Geschlecht deiner Kinder verraten.
16 So sann ich denn nach, um dies zu verstehen; aber es schien mir vergebliche Mühe zu sein,
17 bis ich in das Heiligtum Gottes ging und auf ihr Ende merkte.
18 Nur auf schlüpfrigen Boden setzest du sie; du lässest sie fallen, daß sie in Trümmer sinken.
19 Wie geschah das so plötzlich und entsetzlich! Sie gingen unter und nahmen ein Ende mit Schrecken.
20 Wie einen Traum nach dem Erwachen, so wirst du, o Herr, wenn du dich aufmachst, ihr Bild verächtlich machen.
21 Als mein Herz verbittert war und es mir in den Nieren wehe tat,
22 da war ich dumm und verstand nichts; ich benahm mich wie ein Vieh gegen dich.
23 Und doch bleibe ich stets bei dir; du hältst mich bei meiner rechten Hand.
24 Leite mich auch ferner nach deinem Rat und nimm mich hernach mit Ehren auf!
25 Wen habe ich im Himmel? Und dir ziehe ich gar nichts auf Erden vor!
26 Schwinden auch mein Fleisch und mein Herz dahin, so bleibt doch Gott ewiglich meines Herzens Fels und mein Teil.
27 Denn siehe, die fern von dir sind, kommen um; du vertilgst alle, die dir untreu werden.
28 Mir aber ist die Nähe Gottes köstlich; ich habe Gott, den HERRN, zu meiner Zuflucht gemacht, um zu erzählen alle deine Werke.
1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.