1 Dem Vorsänger. Auf Muth-Labben. Ein Psalm Davids.
2 Ich will den HERRN von ganzem Herzen loben, ich will alle deine Wunder erzählen.
3 Ich will mich freuen und in dir frohlocken, ich will deinen Namen besingen, du Höchster,
4 darob, daß meine Feinde zurückweichen, daß sie fallen und umkommen vor deinem Angesicht.
5 Denn du hast mein Recht und meine Sache geführt, du sitzest als ein gerechter Richter auf dem Thron!
6 Du hast die Heiden gescholten, den Gottlosen umgebracht, ihren Namen ausgetilgt auf immer und ewig.
7 Der Feind! er ist völlig und auf immer zertrümmert, und die Städte hast du zerstört, ihr Andenken ist dahin.
8 Aber der HERR bleibt ewig, er hat seinen Thron aufgestellt zum Gericht.
9 Und er wird den Erdkreis richten mit Gerechtigkeit und den Völkern das Urteil sprechen, wie es billig ist.
10 Und der HERR wird eine Zuflucht sein dem Unterdrückten, eine Zuflucht jederzeit in der Not.
11 Darum vertrauen auf dich, die deinen Namen kennen; denn du hast nicht verlassen, die dich, HERR, suchten!
12 Singet dem HERRN, der zu Zion wohnt, verkündiget unter den Völkern seine Taten!
13 Denn er forscht nach den Blutschulden und denkt daran; er vergißt des Schreiens der Elenden nicht.
14 HERR, sei mir gnädig, siehe, wie ich unterdrückt werde von denen, die mich hassen; erhebe du mich aus den Pforten des Todes,
15 auf daß ich all deinen Ruhm erzähle in den Toren der Tochter Zion, daß ich jauchze ob deinem Heil!
16 Die Heiden sind versunken in der Grube, die sie gemacht; ihr Fuß hat sich gefangen in dem Netz, das sie heimlich gestellt.
17 Der HERR hat sich kundgegeben, hat Gericht gehalten; der Gottlose ist in dem Werk seiner Hände verstrickt! (Harfenspiel Pause.)
18 Die Gottlosen müssen ins Totenreich kehren, alle Nationen, die Gottes vergessen.
19 Denn des Armen wird nicht für immer vergessen, die Hoffnung der Unterdrückten wird nicht stets vergeblich sein.
20 Stehe auf, o HERR, daß der Sterbliche nicht zu mächtig wird, daß die Heiden gerichtet werden vor deinem Angesicht!
21 O HERR, jage ihnen Schrecken ein, daß die Heiden erkennen, daß sie sterblich sind! (Pause.)
1 Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův.
2 Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.
3 Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,
4 Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.
5 Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.
6 Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.
7 Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.
8 Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.
9 Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.
10 Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.
11 I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.
12 Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.
13 Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.
14 Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,
15 Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.
16 Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.
17 Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion Sélah.
18 Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem.
19 Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.
20 Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou. [ (Psalms 9:21) Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. Sélah. ]