1 Dem Vorsänger. Auf Schuschan Edut. Eine Denkschrift von David; zum Lehren.

2 Als er gestritten hatte mit den Syrern von Mesopotamien und mit den Syrern von Zoba, und Joab zurückkehrte und die Edomiter im Salztal schlug, zwölftausend Mann.

3 O Gott, der du uns verstoßen und in deinem Zorn zerrissen hast, stelle uns wieder her!

4 Der du die Erde erschüttert und zerspalten hast, heile ihre Brüche; denn sie wankt.

5 Du hast dein Volk Schweres sehen lassen, du tränktest uns mit Taumelwein.

6 Du hast denen, die dich fürchten, ein Panier gegeben, daß sie sich erheben angesichts deiner Treue. (Pause.)

7 Auf daß deine Geliebten errettet werden, laß siegen deine Rechte und erhöre uns!

8 Gott hat gesprochen in seinem Heiligtum: »Ich will frohlocken! Ich will Sichem teilen und das Tal Suchot vermessen;

9 Gilead ist mein, und Manasse ist mein, Ephraim ist meines Hauptes Wehr, Juda mein Herrscherstab;

10 Moab ist mein Waschbecken, über Edom werfe ich meinen Schuh, jauchze mir zu, Philisterland!«

11 Wer führt mich in eine feste Stadt, wer geleitet mich nach Edom?

12 Wirst du es nicht tun, o Gott, der du uns verstoßen hast? Oder solltest du, o Gott, nicht ausziehen mit unserm Heer?

13 Schaffe uns Hilfe in der Not, denn eitel ist Menschenhilfe!

14 Mit Gott wollen wir Taten tun; er wird unsre Feinde untertreten.

1 Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování,

2 Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců.

3 Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.

4 Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.

5 Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.

6 Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.

7 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.

8 Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.

9 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

10 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.

11 Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?

12 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi? [ (Psalms 60:13) Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská. ] [ (Psalms 60:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše. ]