1 Dem Vorsänger. Nach Jedutun. Ein Psalm Asaphs.
2 Ich rufe zu Gott und will schreien, zu Gott rufe ich, und er wolle auf mich hören!
3 Zur Zeit meiner Not suchte ich den Herrn; meine Hand war des Nachts unablässig ausgestreckt, meine Seele wollte sich nicht trösten lassen.
4 Dachte ich an Gott, so mußte ich seufzen, sann ich nach, so ward mein Geist bekümmert. (Pause.)
5 Du hieltest meine Augenlider offen; ich warf mich hin und her und konnte nicht reden.
6 Da gedachte ich der alten Zeit, der vorigen Jahre;
7 ich erinnerte mich wieder an mein Saitenspiel, betete in meinem Herzen, und mein Geist fing an zu forschen:
8 Wird denn der Herr auf ewig verstoßen und fortan nicht mehr gnädig sein?
9 Ist's denn ganz und gar aus mit seiner Gnade, und hat sein Reden für immer aufgehört?
10 Hat denn Gott vergessen, gnädig zu sein, und im Zorn seine Barmherzigkeit verschlossen? (Pause.)
11 Und ich sprach: Ich will das leiden, die Änderungen, welche die rechte Hand des Höchsten getroffen hat.
12 Ich will rühmen die Taten des HERRN; denn ich gedenke deiner vorigen Wunder
13 und besinne mich aller deiner Werke und ziehe deine großen Taten in Betracht:
14 O Gott, dein Weg ist heilig! Wer ist ein so großer Gott wie du?
15 Du bist der Gott, der Wunder tut; du hast deine Macht bewiesen an den Völkern!
16 Du hast dein Volk erlöst mit deinem Arm, die Kinder Jakobs und Josephs. (Pause.)
17 Als dich, o Gott, die Wasser sahen, als dich die Wasser sahen, da brausten sie und das Meer ward aufgeregt;
18 die Wolken gossen Wasser, es donnerte in den Lüften, und deine Pfeile fuhren daher;
19 deine Donnerstimme erschallte im Wirbelwind, die Blitze beleuchteten den Erdkreis, daß die Erde in Zittern und Beben geriet;
20 dein Weg war im Meer und deine Bahn in großen Wassern, und deine Fußstapfen waren nicht zu erkennen;
21 du führtest dein Volk wie eine Herde durch Mose und Aaron.
1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.
2 Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
3 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
4 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
5 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
6 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
7 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
8 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
9 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
10 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
11 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
12 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
13 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
14 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
15 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
16 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
17 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
18 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
19 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
20 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]