1 Dem Vorsänger. Ein Psalm Davids; ein Lied.

2 Du bist es, o Gott, dem Lobgesang gebührt zu Zion, und dem man Gelübde bezahlen soll!

3 Du erhörst Gebet, darum kommt alles Fleisch zu dir!

4 Die Summe der Missetaten ist mir zu schwer geworden; du sühnst unsre Übertretungen.

5 Wohl dem, den du erwählst und zu dir nahen lässest, daß er wohne in deinen Vorhöfen! Laß uns satt werden von den Gütern deines Hauses, deines heiligen Tempels!

6 Du antwortest uns wunderbar in Gerechtigkeit, du Gott unsres Heils, du Zuversicht aller Enden der Erde und der fernsten Meere;

7 der die Berge gründet in seiner Kraft, der mit Macht umgürtet ist;

8 welcher stillt das Brausen des Meeres, das Brausen seiner Wellen und das Toben der Völker,

9 daß die, welche an den Enden wohnen, vor deinen Zeichen sich fürchten; die äußersten Länder gegen Morgen und Abend machst du jubeln.

10 Du suchst das Land heim und wässerst es und machst es sehr reich; Gottes Brunnen hat Wassers die Fülle. Du bereitest ihr Korn, denn also bereitest du das Land zu;

11 du tränkst seine Furchen, feuchtest seine Schollen; mit Regenschauern machst du es weich und segnest sein Gewächs.

12 Du krönst das Jahr mit deinem Gut, und deine Fußstapfen triefen von Fett.

13 Es triefen die Oasen der Wüste, und mit Jubel gürten sich die Hügel.

14 Wie sich die Weiden mit Schafen kleiden, so bedecken sich die Täler mit Korn, daß man jauchzt und singt.

1 Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň.

2 Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.

3 Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.

4 Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.

5 Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.

6 Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,

7 Kterýž upevňuješ hory mocí svou,silou jsa přepásán,

8 Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,

9 Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.

10 Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.

11 Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.

12 Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;

13 Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají. [ (Psalms 65:14) Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují. ]