Jó 29

Lamentação de Jó ao lembrar-se do seu primeiro estado

1 De novo, prosseguiu no seu *Jó 13.12;27.1;Nm 23.7;24.3discurso e disse:

2 Quem me dera ser como fui nos meses antigos,

como nos dias em que *Jr 31.28Deus me guardava!

3 Quando a sua lâmpada luzia sobre a minha cabeça

e quando eu, *Jó 11.17guiado pela sua luz, caminhava através das trevas;

4 como fui nos dias do meu vigor,

quando *Jó 15.8;Sl 25.14;Pv 3.32a amizade de Deus estava sobre a minha tenda;

5 quando o Todo-Poderoso estava comigo,

e meus filhos me rodeavam;

6 quando meus passos eram banhados em *Jó 20.17;Dt 32.14manteiga

e quando *Dt 32.13a pedra derramava para mim rios de azeite;

7 quando eu saía para ir *Jó 31.21à porta da cidade

e mandava preparar-me um assento na praça.

8 Viam-me os mancebos e escondiam-se,

e os velhos levantavam-se e punham-se em pé.

9 Os príncipes *Jó 29.21cessavam de falar,

*Jó 21.5e punham a mão sobre a sua boca;

10 A voz dos nobres *Jó 29.22emudecia,

e a sua língua apegava-se ao seu paladar.

11 Pois *Jó 4.3-4o ouvido que me ouvia chamava-me bem-aventurado;

e o olho que me via dava testemunho de mim,

12 porque eu livrava *Jó 24.4,9;34.28ao pobre que gritava

*Jó 31.17,21e ao órfão que não tinha quem o socorresse.

13 A bênção do que estava *Jó 31.19a perecer vinha sobre mim,

e eu fazia que o *Jó 22.9, ref.coração da viúva cantasse de alegria.

14 *Jó 27.5-6;Sl 132.9;Is 59.17;61.10;Ef 6.14Vestia-me da retidão, e ela se vestia de mim;

a minha justiça era como um manto e como um diadema.

15 Fazia-me olhos para o cego

e pés, para o coxo.

16 Eu era o pai *Jó 24.4, ref.dos necessitados

e examinava a causa dos desconhecidos.

17 Eu *Sl 3.7quebrava os queixos do iníquo

e arrancava-lhe a presa dentre os dentes.

18 Então, dizia eu: Morrerei no meu ninho,

multiplicarei os meus dias como a areia.

19 A minha *Jr 17.8raiz se estenderá até as águas,

e o *Os 14.5orvalho ficará a noite toda sobre os meus ramos.

20 A minha glória se renovará em mim,

e o meu *Gn 49.24;Sl 18.34arco será revigorado na minha mão.

21 A mim *Jó 29.9;4.3me ouviam, e esperavam,

e guardavam silêncio para receberem o meu conselho.

22 Depois de falar eu, *Jó 29.10nada replicavam.

*Dt 32.2As minhas razões caíam sobre eles como orvalho.

23 Esperavam-me como a chuva

e abriam a sua boca como as chuvas tardias.

24 Eu me sorria para eles, quando não tinham confiança;

e a luz do meu rosto, não a podiam abater.

25 Eu lhes escolhia o caminho, e me sentava *Jó 1.3;31.37como chefe,

e estava como um rei entre as tropas,

*Jó 4.4;16.5como quem consola os aflitos.

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl: 2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával, 3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech, 4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém, 5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé, 6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje, 7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou. 8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli. 9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá. 10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich. 11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi, 12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka. 13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval. 14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj. 15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému. 16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se. 17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež. 18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny. 19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých. 20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se. 21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé. 22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má. 23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému. 24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali. 25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.