Psalmen 102

1 Ein Gebet des Elenden, wenn er schmachtet und seine Klage vor dem HERRN ausschüttet. (0102-2) O HERR, höre mein Gebet, und mein Schreien komme vor dich! 2 (0102-3) Verbirg dein Angesicht nicht vor mir am Tage meiner Not; neige dein Ohr zu mir; am Tage, da ich dich anrufe, erhöre mich eilends! 3 (0102-4) Denn meine Tage sind in Rauch aufgegangen, und meine Gebeine glühen wie ein Ofen. 4 (0102-5) Mein Herz ist geschlagen und verdorrt wie Gras; denn ich habe vergessen, mein Brot zu essen. 5 (0102-6) Vor lauter Seufzen kleben meine Knochen an meinem Fleisch. 6 (0102-7) Ich gleiche einer Rohrdommel in der Wüste, bin wie ein Käuzlein in den Ruinen; 7 (0102-8) ich wache und bin wie ein einsamer Vogel auf dem Dach. 8 (0102-9) Täglich schmähen mich meine Feinde, und die wider mich toben, schwören bei mir; 9 (0102-10) denn ich esse Asche wie Brot und mische meinen Trank mit Tränen 10 (0102-11) wegen deines Grimms und deines Zorns, daß du mich aufgehoben und hingeschleudert hast. 11 (0102-12) Meine Tage sind wie ein langgestreckter Schatten, und ich verdorre wie Gras. 12 (0102-13) Aber du, o HERR, bleibst ewig und dein Gedächtnis von einem Geschlecht zum andern. 13 (0102-14) Du wollest dich aufmachen und dich über Zion erbarmen; denn es ist Zeit, daß du ihr gnädig seiest, die Stunde ist gekommen! 14 (0102-15) Denn deine Knechte lieben Zions Steine und trauern über ihren Schutt. 15 (0102-16) Dann werden die Heiden den Namen des HERRN fürchten und alle Könige auf Erden deine Herrlichkeit, 16 (0102-17) wenn der HERR Zion gebaut hat und erschienen ist in seiner Herrlichkeit, 17 (0102-18) wenn er sich zum Gebet der Heimatlosen gewendet und ihr Gebet nicht verachtet hat. 18 (0102-19) Das wird man aufschreiben für das spätere Geschlecht, und das Volk, das geschaffen werden soll, wird den HERRN loben, 19 (0102-20) daß er herabgeschaut hat von der Höhe seines Heiligtums, daß der HERR vom Himmel zur Erde geblickt hat, 20 (0102-21) zu hören das Seufzen der Gefangenen und loszumachen die Kinder des Todes; 21 (0102-22) auf daß sie den Namen des HERRN preisen zu Zion und sein Lob in Jerusalem, 22 (0102-23) wenn die Völker sich versammeln allzumal und die Königreiche, dem HERRN zu dienen. 23 (0102-24) Er hat auf dem Wege meine Kraft gebeugt, meine Tage verkürzt. 24 (0102-25) Ich spreche: Mein Gott, nimm mich nicht weg in der Hälfte meiner Tage! Deine Jahre währen für und für. 25 (0102-26) Du hast vormals die Erde gegründet, und die Himmel sind deiner Hände Werk. 26 (0102-27) Sie werden vergehen, du aber bleibst; sie alle werden wie ein Kleid veralten, wie ein Gewand wirst du sie wechseln, und sie werden verschwinden. 27 (0102-28) Du aber bleibst, der du bist, und deine Jahre nehmen kein Ende! 28 (0102-29) Die Kinder deiner Knechte werden bleiben, und ihr Same wird vor dir bestehen.

1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. 2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě. 3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. 4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. 5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. 6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. 7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. 8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. 9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. 10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.