Psalmen 108

1 Ein Psalmlied. Von David. (0108-2) O Gott, mein Herz ist bereit: ich will singen und spielen; wach auf, meine Seele! 2 (0108-3) Psalter und Harfe, wacht auf! Ich will die Morgenröte wecken. 3 (0108-4) HERR, ich will dir danken unter den Völkern und dir singen unter den Nationen; 4 (0108-5) denn groß bis über den Himmel ist deine Gnade, und bis an die Wolken reicht deine Treue. 5 (0108-6) Erhebe dich über die Himmel, o Gott, und über die ganze Erde deine Herrlichkeit! 6 (0108-7) Auf daß deine Geliebten errettet werden, laß siegen deine Rechte und erhöre uns! 7 (0108-8) Gott hat gesprochen in seinem Heiligtum: «Ich will frohlocken! Ich will Sichem verteilen und das Tal Suchot ausmessen. 8 (0108-9) Gilead ist mein, Manasse ist mein, Ephraim ist meines Hauptes Wehr, Juda mein Herrscherstab; 9 (0108-10) Moab ist mein Waschbecken, über Edom werfe ich meinen Schuh, über Philistäa jauchze ich!» 10 (0108-11) Wer führt mich in eine feste Stadt, wer geleitet mich bis nach Edom? 11 (0108-12) Hast du, o Gott, uns nicht verstoßen und willst nicht ausziehen, o Gott, mit unserm Heer? 12 (0108-13) Schaffe uns Hilfe in der Not, denn eitel ist Menschenhilfe! 13 (0108-14) Mit Gott wollen wir Taten tun; er wird unsre Feinde untertreten.

1 Píseň a žalm Davidův. 2 Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má. 3 Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám. 4 Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy. 5 Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá. 6 Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá. 7 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne. 8 Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím. 9 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj. 10 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu. 11 Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země? 12 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi? 13 Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská. 14 V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše.